Pobočný spolek v Uherském Brodě

Detrit: neživá organická hmota. Patří sem např. organismy v různém stupni rozkladu nebo výkaly. V detritu se nacházejí skupiny mikroorganismů, které fungují jako dekompozitory materiálu.

Bentos: soubor zahrnující všechny živočišné (zoobentos) a rostlinné (fytobentos) organismy obývající břeh a dno vod.

Zoobentos: soubor živočišných organizmů osídlujících dno vod.

Zooplankton: planktonní jednobuněční živočichové, láčkovci (žahavci a žebernatky), korýši, pláštěnci, červi, měkkýši (mlži, plži, hlavonožci) a larvy některých jiných živočichů. Podle složení se do něj může zahrnovat i pleuston (společenství organizmů žijících na vodní hladině).

Fytoplankton: je planktonní společenstvo jednobuněčných fotosyntetizujících mikroorganismů, které obývají vodní sloupec přírodních i umělých nádrží všech typů. Dominantními složkami fytoplanktonu jsou řasy, sinice (cyanobakterie) a někteří fotosyntetizující prvoci.

Fytofilní: rostlinomilný - ryby vytírají lepivé jikry na rostliny, vykulený plůdek je v porostech zavěšen do rozplavání.

Litofilní: kamenomilný - ryby k výtěru využívají štěrkovité nebo kamenité dno, jikry mají nelepivé nebo slabě až středně lepivé, vykulený plůdek leží na dně.

Psamofilní: pískomilný - ryby vytírají lepivé jikry na písek, vykulený plůdek leží na dně, nebo je hned aktivní.

Pelagofilní: volně vzplývající - ryby se vytírají do prostoru ve vodním sloupci, mají jikry nelepivé, silně bobtnavé, s tukovou kapénkou, která plní funkci hydrostatického orgánu. V průběhu inkubace se jikry vznáší ve vodě a vykulené embryo ihned plave.

Polopelagofilní: částečně volně vzplývající - ryby vytírají se na tvrdé dno, jikry jsou zpočátku tepivé a přichycené k substrátu, později se vznáší. Vykulený plůdek ihned plave.

Indiferentní: nevyhraněný, nezaměřený - ryby nejsou náročné na výtěrový substrát, vytírají se na ponořené rostliny, pokud tyto nejsou, tak na jiné ponořené předměty. Vzhledem k tomu, že snadno naleznou podmínky k rozmnožování, mohou se přemnožit (např. v údolních nádržích).

Reofilní: druh preferují tekoucí proudné vody.

Ostrakofilní: kladou jikry pomocí kladélka do žaberního otvoru mlžů.

Tenata: [trojdílné] lovecké sítě, nástrahy, osidla, pasti - k chytání zvěře, ryb i ptáků.

Makrofyta: původně terrestrické (suchozemské) rostliny, které se adaptovaly na podmínky života ve vodě s vynořenou oddenkovou částí, nebo jako plovoucí (listová část plave na hladině) a nebo jako ponořené.

Morfo: [první část složených slov, např. morfologie] tvar, tvarovost, vztah k tvaru.

Olšava 2A: míra kapra 45 - 70 cm max.

Olšava 2, Olšava 2A: míra štiky 55 cm.

Kaudální: ocasní; koncový; dolní.

Juvenilní: mladistvý, vyskytující se v mládí, vztahující se k mladému.

Epibiontní: vztah či interakce dvou organismů, z nichž jeden využívá druhého k svému přemístění.

Litoral: příbřežní oblast moře i sladkých stojatých vod.

Pontokaspická oblast: dolní úseky řek ústících do Černého a Kaspického moře.

Leptocefalová larva: je bezbarvá, pouze oko je černé. Tělo má tvar vrbového listu. Šupiny nejsou vyvinuty. Kostra je stále ještě chrupavčitá. Na každé čelisti je 14 zubů. V době, kdy se začíná měnit ve sklovitého úhoře, dosahuje délky až 8 cm a výšky 1 cm, ovšem v průběhu této přeměny se zkracuje až na 5 cm. Ještě na konci 19. století byla drobná, průhledná mořská rybka Leptocephalus breviostris považována za samostatný druh. Teprve Giovanni Battista Grassi a Salvatore Calandruccio při odchovu v akváriu zjistili a v letech 1894–1897 uveřejnili, že ve skutečnosti je larválním stadiem vývoje úhoře říčního. Objev byl pro tehdejší vědu významný, neboť napomohl rozluštění záhady rozmnožování úhoře a také nalezení jeho trdliště.

Monté: po nejranějším stádiu vývoje v mořské vodě, se z tzv. leptocefalové larvy začíná přeměnňovat ve sklovitého úhoře (anglicky glass eels), kdy ještě nemá žádnou pigmentaci. V průběhu růstu a vstupu do sladkých vod se na jeho těle začíná objevovat maskovací zbarvení - v češtině se pro toto stádium vývoje ujal původně francouzský termín „monté“.
  • Stacks Image 120

    Lín obecný (Tinca tinca)

    Čeleď: Kaprovití (Cyprinidae)
    Původ: původní druh.
    Doba hájení: není.
    Lovná délka: 25 cm.
    Zákonné omezení: není.

    Popis: má zavalité tělo. Ústa se dvěma vousky mají střední postavení. Šupiny jsou drobné a pevně ukotvené ve škáře. Ploutve mají zaoblený tvar. Tělo je pokryto větším množstvím slizu. Je vyvinut pohlavní dimorfizmus - mlíčňáci mají delší břišní ploutve (svými konci překrývají řitní otvor) než jikernačky. Zbarvení je variabilní, od olivově zelené až po žlutohnědou. Vyšlechtěny byly i modré a zlaté okrasné mutace. Ploutve jsou hnědozelené až šedočerné.

    Výskyt: stojaté a mírně tekoucí vody v nížinných oblastech. Nevadí mu prostředí zabahněné a se silným výskytem vodních rostlin.

    Potrava: v potravě převažuje bentická složka.

    Růst: je středně rychlý, dosahuje velikosti 35 cm a hmotnosti 1 kg (ale i 60 cm a 3 kg) a věku 10 i více let. Jikernačky rostou od druhého roku rychleji.

    Rozmnožování: tře se v květnu až červenci ve 2-3 dávkách na vodní rostliny. Relativní plodnostje od 100 000 do 200 000 jiker. Vývoj trvá 3-4 dny (60-65 d°).

    Význam: chován v rybnících; významná sportovní ryba.

    Zajímavosti: Úlovky přes 60 cm jsou u nás velmi ojedinělé. V zahraničí dosahuje tento druh délky až 84 cm a hmotnosti 7,5 kg.

    ryby,kaprovití,původní druh,s lovnou délkou
    lin obecny
  • Stacks Image 234

    Plotice obecná (Rutilus rutilus)

    Čeleď: Kaprovití (Cyprinidae)
    Původ: původní druh.
    Doba hájení: není.
    Lovná délka: není.
    Zákonné omezení: není.

    Popis: tělo má protáhlé, ze stran zploštělé, mírně vyklenutý hřbet. Ústa jsou středního postavení. Mezi břišními a řitní ploutví je ošupený kýl. Začátky základen hřbetní a břišních ploutví leží v jedné ose nad sebou. Hřbet je tmavě zelený, boky stříbřité, břicho matně bílé. Břišní a řitní ploutve jsou červené, prsní načervenalé, hřbetní a ocasní zelenošedé. Duhovka oka je červená.

    Výskyt: všechny typy vod kromě pstruhových. Je velmi hojná, odolná, přizpůsobivá.
    Patří k našim nejběžnějším druhům.

    Potrava: zooplankton, bentos, rostlinné zbytky, detrit, u starších jedinců se podíl rostlinné složky zvyšuje.

    Růst: rychlost růstu závisí na podmínkách, dosahuje velikosti až 40 cm a 1 kg. Dožívá se 10-15 tet, nejvyšší zjištěný věk u nás je 19 let.

    Rozmnožování: výtěr probíhá v květnu a červnu na rostliny. Má až 40 000 jiker (výjimečně i více). Plůdek se líhne za 10-14 dnů.

    Význam: oblíbená sportovní ryba, potrava dravých ryb.

    ryby,kaprovití,původní druh
    plotice obecna
  • Stacks Image 124

    Perlín ostrobřichý (Scardinius erythophalmus)

    Čeleď: Kaprovití (Cyprinidae)
    Původ: původní druh.
    Doba hájení: není.
    Lovná délka: není.
    Zákonné omezení: není.

    Popis: vysoké, ze stran zploštělé tělo. Ústa mají horní postavení. Ošupený břišní kýl je za břišními ploutvemi. Hřbetní ploutev je ve srovnání s ploticí posunuta dozadu.Hřbet je modrozelený až hnědošedý, boky stříbřité, břicho stříbřitě bílé. Ocasní, řitní a břišní ploutve jsou sytě červené, prsní šedé, mírně načervenalé, hřbetní šedé. Duhovka oka je žlutá až oranžová.

    Výskyt: pomalu tekoucí a stojaté vody v teplejších oblastech. Vyhovují mu porosty vodních rostlin. Vytváří menší hejna, která se často zdržují u hladiny.

    Potrava: zpočátku zooplankton a bentos, asi od 60-80 mm se orientuje na rostliny (makrofyty, řasy, rozsivky).

    Růst: je poměrně pomalý. Dosahuje velikosti 35 cm a 1 kg a věku 10, vzácně více let.

    Rozmnožování: fytofilní druh. Výtěr probíhá v květnu a červnu v jedné nebo dvou dávkách. Počet jiker může dosáhnout až 100 000 kusů. Vývoj trvá 3-4 dny.

    Význam: objekt sportovního rybolovu, potravní druh.

    ryby,kaprovití,původní druh
    perlin ostrobrichy
  • Stacks Image 1389

    Kapr obecný (Cyprinus carpio)

    Čeleď: Kaprovití (Cyprinidae)
    Původ: původní v Eurasii, v Evropě v povodí Dunaje. Do dalších řek a oblastí Evropy pronikl díky rybničnímu chovu.
    Doba hájení: není.
    Lovná délka: 40 cm.
    Zákonné omezení: není.

    Popis: tělo je robustní, zavalité, v hřbetní a břišní partii vyklenuté. Ústa jsou spodní, vysunovatelná, se dvěma páry vousků. Šupiny jsou velké. Kromě šupinaté formy vytváří další formy s redukovaným ošupením (lysec, řádkový, hladký kapr). Hřbetní ploutev má dlouhou základnu. Hřbet je tmavozelený až šedý, boky žlutozelené až nazlátlé, břicho žlutobílé. Lysci se vyznačují značnou variabilitou zbarvení v závislosti na přírodních podmínkách. Párové ploutve jsou žlutavé až načervenalé, hřbetní a ocasní šedé, ocasní a řitní načervenalé.
    Původní divoký říční kapr, zvaný sazan, je nápadný štíhlým nízkým tělem (v současnosti se u nás nevyskytuje). Rybniční (domestikovaný) kapr je vysokohřbetý. Linie těla za hlavou je vyklenutá vzhůru ke hřbetní ploutvi. Byla vyšlechtěna řada plemen kaprů.

    Výskyt: všechny typy stojatých a mírně tekoucích vod. Kapr není příliš náročný na kvalitu vody.

    Potrava: zooplankton, zoobentos, detrit, úlomky rostlin.

    Růst: je rychlý (podle podmínek), starší ročníky přirůstají ročně 1 kg i více. Dožívá se téměř 40 let. Dosahuje velikosti 1 m a hmotnosti 20 kg i více.

    Rozmnožování: výtěr probíhá v květnu. Je fytofilní druh. Relativní plodnost se pohybuje od 100 000 do 200 000 jiker. Inkubační doba je 60-70 d°.

    Význam: u nás je hospodářsky nejvýznamnějším druhem chovaným v rybnících a rovněž nejvýznamnější sportovní rybou.

    ryby,kaprovití,s lovnou délkou
    kapr obecny
  • Stacks Image 69

    Kapr obecný ‚sazan‘ (Cyprinus carpio)

    Čeleď: Kaprovití (Cyprinidae)
    Původ: původní druh. U nás se můžeme setkat s původní formou kapra jen na soutoku Dyje s Moravou.
    Doba hájení: není.
    Lovná délka: není.
    Zákonné omezení: chráněný.
    ryby,kaprovití,původní druh,chráněné
    kapr obecny sazan
  • Stacks Image 71

    Karas obecný (Carassius carassius)

    Čeleď: Kaprovití (Cyprinidae)
    Původ: původní druh.
    Doba hájení: není.
    Lovná délka: není.
    Zákonné omezení: není.

    Popis: tělo je vysoké, robustní, zavalité. Hřbetní ploutev je dlouhá, její okraj má vypouklý tvar, ocasní ptoutev je jen mírně vykrojená. Mírně horní ústa jsou bez vousků. Hřbet má tmavý, boky zbarvené do zlatavá, břicho nažloutlé. Párové ploutve má nažloutlé, nepárové šedohnědé. Výstelka tělní dutiny je světlá.

    Výskyt: stojaté a mírně tekoucí vody. Není náročný na kvalitu vody a obsah kyslíku.

    Potrava: zooplankton, zoobentos, detrit, zbytky rostlin.

    Růst: většinou roste pomalu. Při přemnožení vytváří v růstu zadržené populace (zakrněla morfa). Většinou nepřesahuje 25 cm, ale může dosáhnout velikosti až 40 cm a hmotnosti 1,5 kg. Dožívá se 8, někdy i více let.

    Rozmnožování: fytofilní druh, výtěr v květnu a červnu ve 3-5 dávkách. Má až 300 000 jiker, inkubační doba je 4-6 dnů.

    Význam: potravní a nástražní ryba; jeho stavy výrazně klesají, místy vymizel - vytlačen karasem stříbřitým.

    ryby,kaprovití,původní druh
    karas obecny
  • Stacks Image 74

    Karas stříbřitý (Carassius gibelio)

    Čeleď: Kaprovití (Cyprinidae)
    Původ: je nepůvodní. U nás se vyskytuje poddruh karas stříbřitý euroasijský, který byl naše území rozšířen postupně po roce 1976 s rozvozem násad kapra.
    Doba hájení: není.
    Lovná délka: není.
    Zákonné omezení: není.

    Popis: tvarem těla se podobá karasovi obecnému. Má více vykrojenou ocasní ploutev. Rovněž okraj hřbetní ploutve je vykrojený. Šupiny jsou velké, opadávé. Hřbet je šedý, boky a břicho stříbřité. Výstelka tělní dutiny je černá s perleťovým leskem.

    Výskyt: je velmi přizpůsobivý a odolný. Vyhovují mu různé typy vod. Šíří se v rybnících.

    Potrava: všežravec; potravu tvoří zooplankton, bentos, hmyz, detrit, řasy, úlomky rostlin.

    Růst: je poměrně rychlý, dorůstá velikosti až 50 cm a hmotnosti 2 kg, dožívá se 5-7 let.

    Rozmnožování: na našem území jsou až na výjimky pouze jikernačky, které se vytírají s mlíčáky jiných druhů ryb. Spermie aktivuje vývoj zárodku, ale nepředává gerletickou informaci (tzv. přirozená gynogeneze). Vzácně byli u nás zjištěni také mlíčáci. Výtěr je fytofi|ní, v květnu a červnu, ve 2-3 dávkách. Plodnost je do 100 000 jiker. Vývoj trvá 3-4 dny.

    Význam: je vnímán spíše negativně, protože je v rybnících potravním konkurentem kapra. Má omezený sportovní význam.

    ryby,kaprovití,introdukované
    karas stribrity
  • Stacks Image 214

    Jelec tloušť (Squalius cephalus)

    Čeleď: Kaprovití (Cyprinidae)
    Původ: původní druh.
    Doba hájení: od 16. března do 15. června.
    Lovná délka: 25 cm.
    Zákonné omezení: není.

    Popis: tělo válcovitého tvaru, nízká, poměrně velká hlava s velkými ústy středního postavení. Řitní ploutev je vypouklá. Hřbet je tmavý, šedozelený. Boky jsou žlutavě stříbřité, břicho bělavé, u větších jedinců nažloutlé. Břišní a řitní ploutve jsou sytě červené, hřbetní a ocasní tmavé, prsní šedožluté. Šupiny jsou tmavě orámované, čímž vzniká na bocích charakteristická síťovitá kresba.

    Výskyt: je velmi hojný, vyskytuje se téměř ve všech typech vod, zasahuje až do spodních úseků pstruhového pásma.

    Potrava: jelec tloušť je typický všežravec. Konzumuje drobnou vodní zvířenu, hmyz a jeho larvy, drobné rybky, rozličnou potravu rostlinnou (makrofyty, semena, plody ovoce) i zahnívající potravu.

    Růst: dosahuje velikosti 50 cm a 2 kg i více. Roste poměrně rychle a dožívá se 10-15 let.

    Rozmnožování: tře se v květnu na štěrkovité dno proudných úseků řek. Výtěr je porcový ve dvou až třech dávkách. Počet jiker je několik desítek až 100 000 kusů; jejich vývoj trvá asi týden.

    Význam: je oblíbenou sportovní rybou, maso má spíše méně kvalitní.

    ryby,kaprovití,původní druh,s lovnou délkou,hájené
    jelec tloust
  • Stacks Image 224

    Jelec jesen (Leuciscus idus)

    Čeleď: Kaprovití (Cyprinidae)
    Původ: původní druh.
    Doba hájení: od 16. března do 15. června.
    Lovná délka: 25 cm.
    Zákonné omezení: chráněný.

    Popis: tělo protáhlé, zavalité, za hlavou vyklenuté. Menší ústa mají střední postavení. Šupiny jsou menší, avšak výrazné. Řitní ploutev je vykrojená, někdy uťatá. Hřbet je tmavý, šedomodrý, boky stříbřité, břicho bílé. Hřbetní a řitní ploutve jsou šedé, ostatní načervenalé.

    Výskyt: pomaleji proudící úseky větších řek (cejnové a parmové pásmo).

    Potrava: je všežravý, konzumuje zooplankton, bentos, hmyz, v malé míře části rostlin, řasy, detrit, větší jedinci pozřou i malé rybky.

    Růst: roste středně rychle. Dožívá se věku 10-15 let a dosahuje velikosti 40 cm a hmotnosti 1 kg (maximálně 2-3 kg).

    Rozmnožování: tře se na kořeny, rostliny nebo štěrkovité dno v březnu až květnu. Plodnost může být až 100 000 ks jiker. Inkubace jiker trvá 6-9 dnů.

    Význam: oblíbená sportovní ryba s poměrně chutným masem. Jeho početní stavy vzrůstají vysazováním jedinců z umělého chovu. Je zákonem chráněný.

    ryby,kaprovití,původní druh,chráněné,hájené,s lovnou délkou
    jelec jesen
  • Stacks Image 999

    Jelec proudník (Leuciscus leuciscus)

    Čeleď: Kaprovití (Cyprinidae)
    Původ: původní druh.
    Doba hájení: není.
    Lovná délka: není.
    Zákonné omezení: není.

    Popis: tělo protáhlé, nízké, menší zašpičatělá hlava. Ústa jsou mírně spodní. Řitníploutev je zřetelně vykrojená. Hřbet je světle šedomodrý, boky světlé, břicho bílé. Nepárové ploutve jsou šedé, párové žlutošedé (nikdy nejsou červené).

    Výskyt: typický proudomilný (reofilní) druh, vyskytuje se v proudných úsecích řek až po lipanové pásmo. Nebývá příliš hojný.

    Potrava: konzumuje hlavně bentos a náletový hmyz.

    Růst: roste poměrně pomalu. Dosahuje věku 10-13 let, velikosti 25 cm a hmotnosti 0,2 kg.

    Rozmnožování: tře se poměrně brzy na jaře (březen, duben) na písčité nebo štěrkovité dno v proudných úsecích toků. Má 20 000-30 000 jiker. Vývoj trvá 2-3 týdny.

    Význam: pro sportovní rybolov jen omezený, je to potravní druh dravých ryb.

    ryby,kaprovití,původní druh
    jelec proudnik
  • Stacks Image 319

    Bolen dravý (Leuciscus aspius)

    Čeleď: Kaprovití (Cyprinidae)
    Původ: původní druh.
    Doba hájení: od 1. ledna do 15. června
    Lovná délka: 40 cm.
    Zákonné omezení: není.

    Popis: tělo je štíhlé, střední ústa jsou velká, bezzubá. Spodní čelist přesahuje horní, vytváří výběžek, který zapadá do jamky v horní čelisti. Za břišními ploutvemi je kýl krytý šupinami. Ploutve jsou protáhlé, ocasní silně, hřbetní a řitní mírně vykrojené. Hřbet je šedomodrý, kovově lesklý, boky stříbřité, břicho bílé. Prsní, břišní a řitní ploutve jsou načervenalé, hřbetní a ocasní šedé.

    Výskyt: střední a dolní úseky řek, osidluje hlubší místa pod proudy. Vyhovují mu též podmínky stojatých vod (zejména údolních nádržích). Zdržuje se u hladiny v pásmu volné vody.

    Potrava: zpočátku zooplankton a hmyz, v chovech plůdku a násad i krmiva (včetně rostlinného původu), asi od 15 cm je dravý, živí se hlavně rybami.

    Růst: roste poměrně rychle, dožívá se 10 až 15 let. Dosahuje velikosti 80 cm a hmotnosti 8kg.

    Rozmnožování: tře se v dubnu, je litofilní druh. Při tření podniká i delší migrace. Relativní plodnost je 50 000-80 000 jiker. Vývoj trvá týden (90-110 d°).

    Význam: ceněná sportovní ryba. Pro svou plachost je obtížněji ulovitelný. Je uměle odchováván a vysazován.

    ryby,kaprovití,původní druh,dravci,hájené,s lovnou délkou
    bolen dravy
  • Stacks Image 299

    Ostroretka stěhovavá (Chondrostoma nasus)

    Čeleď: Kaprovití (Cyprinidae)
    Původ: původní druh v povodí Dunaje. U nás se vyskytuje hlavně na Moravě, ale je vysazována i do českých řek.
    Doba hájení: od 16. března do 15. června.
    Lovná délka: 30 cm.
    Zákonné omezení: není.

    Popis: tělo je štíhlé, protáhlé, hlava poměrně malá, zašpičatělá. Spodní ústa mají tvar příčné štěrbiny s ostrými rohovitými rty. Na hlavě je výrazný rypec, oči jsou velké. Tělo je zbarveno stříbřitě bíle. I hřbet je stříbřitě lesklý s modrým nádechem. Prsní, hříšní a řitní ploutve jsou načervenalé až červené, ocasníje tmavě červená až šedá, hřbetní šedá. V době tření mají mlíčáci svatební šat - spodní polovina těla Je zbarvena do oranžová.

    Výskyt: typický reofilní druh lipanového a parmového pásma.

    Potrava: převažuje rostlinná složka. Z kamenů na dně seškrabává speciálně upravenými rohovitými ústy nárosty řas, rozsivek a sinic.

    Růst: je středně rychlý. Dosahuje velikosti 40 cm a hmotnosti 1 kg. Dožívá se 10 let.

    Rozmnožování: je litofilní druh, tře se na štěrkovité dno v březnu až dubnu. Absolutní plodnost je až 40 000 kusů jiker. Inkubační doba je 2-3 týdny.

    Význam: je oblíbenou sportovní rybou.

    ryby,kaprovití,původní druh,hájené,s lovnou délkou
    ostroretka stehovava
  • Stacks Image 309

    Podoustev říční (Vimba vimba)

    Čeleď: Kaprovití (Cyprinidae)
    Původ: původní druh.
    Doba hájení: od 16. března do 15. června.
    Lovná délka: 25 cm.
    Zákonné omezení: není.

    Popis: tělo je protáhlé, ze stran mírně zploštělé. Před hřbetní ploutví je„hřbetní" kýl pokrytý šupinami, kýl za břišními ploutvemi je holý. Spodní ústa jsou masitá, poloměsíčitého tvaru. Před nimi je výrazný rypec. Hřbetní ploutev je vysoká, řitní dlouhá, ocasní nápadně vykrojená. Hřbet je modrošedý, boky světlejší, břicho stříbřitě bílé. Prsní, břišní a řitní ploutve jsou žlutavé s oranžovým nádechem, hřbetní a ocasní šedé. V době tření se objevuje výrazný svatební šat, zejména u mlíčáků (oranžovočervené zbarvení spodní části těla).

    Výskyt: pomalu tekoucí úseky větších řek. Má tendenci migrovat i na velké vzdálenosti (polotažný druh).

    Potrava: hlavní složkou potravy je zoobentos (larvy hmyzu), méně rostliny.

    Růst: je středně rychlý, dosahuje velikosti 40 cm a hmotnosti až 1 kg. Dožívá se 7-10 let.

    Rozmnožování: výtěr probíhá od dubna do června ve dvou až třech dávkách v peřejnatých úsecích řek na písek, štěrk nebo kameny. Počet jiker dosahuje 50 000 kusů i více. Vývoj trvá 3-7 dnů (80-110 d°).

    Význam: oblíbená sportovní ryba, není hojná a je řazena mezi druhy vyžadující pozornost.

    ryby,kaprovití,původní druh,hájené,s lovnou délkou
    podoustev ricni
  • Stacks Image 936

    Cejnek malý (Blicca bjoerkna)

    Čeleď: Kaprovití (Cyprinidae)
    Původ: původní druh.
    Doba hájení: není.
    Lovná délka: není.
    Zákonné omezení: není.

    Popis: tělo je vysoké, ze stran silně zploštělé. Na malé hlavě jsou spodní ústa a nápadně velké oči. Hřbetní ploutev je vysoká, řitní dlouhá. Za břišními ploutvemi je neošupený kýl. Hřbet je šedý, boky stříbřitě lesklé (s modravým leskem), břicho bílé. Párové ploutve má načervenalé, ostatní šedé.

    Výskyt: mírně tekoucí a stojaté vody.

    Potrava: přijímá zejména bentos, méně zooplankton.

    Růst: je pomalý. Dosahuje velikosti 20-35 cm a hmotnosti do 0,5 kg. Je poměrně dlouhověký, dožívá se až 15 let.

    Rozmnožování: výtěr probíhá v květnu až červnu na rostliny, v jedné až třech dávkách. Plodnost bývá 10 000 až 80 000 jiker, vývoj trvá 4-7 dnů.

    Význam: omezený sportovní význam, potravní druh dravých ryb.

    ryby,kaprovití,původní druh
    cejnek maly
  • Stacks Image 946

    Cejn perleťový (Ballerus sapa)

    Čeleď: Kaprovití (Cyprinidae)
    Původ: původní druh v povodí Dunaje.
    Doba hájení: není.
    Lovná délka: není.
    Zákonné omezení: chráněný.

    Popis: tělo je vysoké, ze stran silně zploštělé. Na hlavě jsou spodní ústa s výrazným, tupě zaobleným rypcem. Oko je výrazně velké. Kýl za břišními ploutvemi je holý, bez šupin. Velké šupiny jsou lehce opadavé. Spodní lalok ocasní ploutve je mírně delší než horní. Základna řitní ploutve je nápadně dlouhá. Tělo je stříbřité s perleťovým leskem, hřbet je tmavší modrošedý. Nepárové ploutve jsou sedává, párové žlutavé barvy.

    Výskyt: reofilní, bentofágní druh, poměrně vzácný, vyskytuje se v dolních úsecích Moravy a Dyje.

    Potrava: potravu tvoří zoobentos (larvy hmyzu).

    Růst: poměrně pomalý. Dožívá se 10 let. Dosahuje velikosti do 30 cm a hmotnosti do 0,3 kg.

    Rozmnožování: výtěr probíhá v dubnu a květnu na rostliny, popřípadě štěrk. Množství jiker je až 40 000 kusů. Inkubační doba je asi 6 dnů.

    Význam: je zákonem chráněný druh.

    ryby,kaprovití,původní druh,chráněné
    cejn perletovy
  • Stacks Image 956

    Cejn siný (Ballerus ballerus)

    Čeleď: Kaprovití (Cyprinidae)
    Původ: původní druh zejména v povodí Dunaje, dříve zaznamenán i v povodí Labe.
    Doba hájení: není.
    Lovná délka: není.
    Zákonné omezení: není.

    Popis: z ostatních zástupců rodu je nejštíhlejší. Ústa mají spíše horní postavení. Základna řitní ploutve je nápadně dlouhá. Ocasní je nesouměrná, s delším spodním lalokem. Kýl za břišními ploutvemi je neošupený. Menší šupiny jsou lehce opadavé. Hřbet je tmavší, boky stříbřitě lesklé se žlutavým nádechem, břicho bílé. Nepárové ploutve jsou šedavé, párové žlutavé, všechny s tmavými okraji.

    Výskyt: dolní úseky větších řek, u nás v povodí Moravy a Dyje, dnes vzácně i v Labi.

    Potrava: v potravě převažuje zooplankton (perloočky).

    Růst: dosahuje 25 cm a 0,3 kg (vzácně i více). Růst je poměrně pomalý, dožívá se 7-9 let.

    Rozmnožování: výtěr probíhá v dubnu až květnu na rostliny nebo kamenité dno. Počet jiker je do 25 000 kusů. Doba jejich vývoje je zhruba 1 týden.

    Význam: patří mezi vzácnější druhy ryb, hospodářský význam u nás nemá.

    ryby,kaprovití,původní druh
    cejn siny
  • Stacks Image 352

    Ostrucha křivočará (Pelecus cultratus)

    Čeleď: Kaprovití (Cyprinidae)
    Původ: je rybou povodí Dunaje, byla zaznamenána v dolních úsecích Moravy a Dyje.
    Doba hájení: není.
    Lovná délka: není.
    Zákonné omezení: chráněná.

    Popis: má protáhlé, ze stran zploštělé tělo s rovnou hřbetní linií. Ústa jsou horní, šupiny lehce opadavé. Břišní kýl je bez šupin, táhne se od hlavy po řitní otvor. Postranní čára vytváří na bocích několik záhybů. Prsní ploutve jsou dlouhé, ocasní silně vykrojená, hřbetní posunutá dozadu. Hřbet je šedý až modrozelený, boky a břicho stříbřité. Hřbetní a ocasní ploutve jsou šedé, ostatní slabě načervenalé.

    Výskyt: zdržuje se ve vodním sloupci a u hladiny řek, kde vytváří hejna.

    Potrava: zooplankton, náletový hmyz, měkkýši, od 7-8 cm drobné rybky.

    Růst: v závislosti na podmínkách dosahuje velikosti až 40 cm, hmotnosti 1 kg a věku 10 let.

    Rozmnožování: tře se v dubnu až červnu. Tření celých hejn probíhá v proudných úsečích ve vodním sloupci (pelagofilní druh). Má až 50 000 jiker jejichž vývoj trvá 3-4 dny.

    Význam: vzácně se vyskytuje v dolních úsecích Moravy a Dyje, je chráněná zákonem.

    ryby,kaprovití,původní druh,chráněné
    ostrucha krivocara
  • Stacks Image 362

    Síh peleď (Coregonus peled)

    Čeleď: Síhovití (Coregonidae)
    Původ: nepůvodní druh, pochází z jezer a velkých řek severního Ruska, u nás od roku 1970.
    Doba hájení: není.
    Minimální lovná délka: 30 cm.
    Zákonné omezení: není.

    Popis: proti síhovi maréně je tělo vyšší a robustnější. Ústa mají střední postavení. Má hustější filtrační aparát (počet žaberních tyčinek na prvním žaberním oblouku je 46-69). Oba druhy se mohou mezi sebou křížit. Určení kříženců může činit problémy.

    Výskyt: vyhovují mu obdobné podmínky jako síhovi maréně, je však o něco méně náročný (na obsah kyslíku a teplotu vody) a proto vhodnější pro rybniční chov. Je přítomen i v některých údolních nádržích, kde se přirozeně rozmnožuje (Lipno).

    Potrava: potravu přijímá celoročně filtrováním, hlavní složkou je zooplankton.

    Růst: růst je o něco rychlejší než u síha marény (ve 2 letech dosahuje 0,5 kg i více). Dorůstá délky 50 cm i více a hmotnosti 2-4 kg (i vyššÍ). Dožívá se zhruba 10 let.

    Rozmnožování: je polopelagofilní, výtěr probíhá v listopadu a prosinci (o něco později, než u síha marény). Má relativní plodnost 50 000-80 000 jiker. Vývoj trvá 160-200 d°.

    Význam: je vhodný pro rybniční chov, sportovní význam je malý, v ÚN se dá lovit tenaty, udicí výjimečně.

    ryby,introdukované,s lovnou délkou
    sih peled
  • Stacks Image 372

    Síh maréna (Coregonus maraena)

    Čeleď: Síhovití (Coregonidae)
    Původ: nepůvodní druh, pochází z jezer severní Evropy, u nás je vysazován od roku 1882.
    Doba hájení: není.
    Minimální lovná délka: 30 cm.
    Zákonné omezení: není.

    Popis: tělo má štíhlé, ze stran zploštělé. Malá, bezzubá ústa mají spodní postavení. Má tukovou ploutvičku. Šupiny jsou středně velké, opadavé. Budí dojem uspořádání do podélných řad. Hřbet je šedý, boky stříbřité, břicho bílé. Ploutve jsou šedé. Na žaberním aparátu je filtrační ústrojí (na prvním žaberním oblouku je 20-39 tyčinek). Může vytvářet dále plodne křížence se síhem peledí (což může komplikovat správné určení druhu).

    Výskyt: vyhovují mu prostorné stojaté vody (údolní nádrže, hlubší rybníky) ve vyšších polohách s chladnější, na kyslík bohatou vodou.

    Potrava: konzumuje zooplankton (filtrováním), částečně bentické organizmy a větší jedinci i drobné ryby. Potravu přijímá celoročně.

    Růst: růst je poměrně rychlý, protože roste i v zimním období. Dosahuje běžně délky 50 cm a hmotnosti 1-2 kg i více. Dosahuje věku asi 10 let.

    Rozmnožování: je polopelagofilní, výtěr probíhá v listopadu a prosinci. Má relativní plodnost 20 000-30 000 jiker. Vývoj trvá 280-300 d°.

    Význam: je chován v rybnících pro chutné maso, má omezený sportovní význam.

    ryby,introdukované,s lovnou délkou
    sih marena
  • Stacks Image 415

    Amur bílý (Ctenopharyngodon idella)

    Čeleď: Kaprovití (Cyprinidae)
    Původ: původní je ve východní Asii, k nám dovezen v roce 1961.
    Doba hájení: není.
    Lovná délka: 50 cm.
    Zákonné omezení: není.

    Popis: tělo má válcovité (také v ocasní partii). Hlava je široká, čelo ploché, oči nízko posazeno, ústa polospodní. Šupiny jsou velké. Hřbet je olivově zelený, boky stříbřité až zlatavé, břicho bílé. Ploutve mají odstíny šedé barvy. Výstelka tělní dutiny je černá.

    Výskyt: pomalu tekoucí a stojaté vody (rybníky, údolní nádrže) v nižších polohách.

    Potrava: konzumuje vodní rostliny (měkké a mladé porosty), ale také bentos a náhradní krmiva.

    Růst: závisí hlavně na teplotě vody, v dobrých podmínkách roste rychle (srovnatelně s kaprem). Dorůstá délky až 1 m, váhy do 20 kg a dosahuje věku 15 let.

    Rozmnožování: v našich podmínkách přirozený výtěr neprobíhá (rozmnožuje se umělým výtěrem v červnu). Je pelagofilní, relativní plodnost je 60 000-80 000 jiker. Jikry jsou silně bobtnavé. Vývoj trvá 25-30 d°, což je pouze 1-1,5 dne.

    Význam: hospodářsky významný druh chovány v rybnících. Je atraktivní sportovní rybou; vzhledem k tomu, že je nepůvodní je jeho vysazování omezováno.

    ryby,kaprovití,introdukované,
    amur bily
  • Stacks Image 425

    Tolstolobik bílý (Hypophthalmichthys molitrix)

    Čeleď: Kaprovití (Cyprinidae)
    Původ: povodí řeky Amur (Čína, Rusko), k nám dovezen v roce 1965.
    Doba hájení: není.
    Lovná délka: 50 cm.
    Zákonné omezení: není.

    Popis: tělo je protáhlé, ze stran mírně zploštělé. Hlava je velká, ústa svrchní. Oči jsou posazeny nízko, pod podélnou osou těla. Šupiny jsou malé. Břišní kýl je od hlavy po řitní otvor. Na žaberním aparátu vytváří tyčinky hustý filtr. Hlava a hřbet jsou šedozelené, boky a břicho světlejší se stříbřitým leskem. Hřbetní a ocasní ploutve jsou šedozelené, prsní, břišní a řitní nažloutlé.

    Výskyt: stojaté vody (rybníky, nádrže) v nižších polohách. Často lze nalézt jeho křížence s tolstolobcem pestrým.

    Potrava: přijímá převážně drobný fytoplankton filtrováním.

    Růst: je poměrně rychlý (jen o málo pomalejší než u amura). Dorůstá velikosti 1 m a hmotnosti 15 kg, dožívá se 15-20 let.

    Rozmnožování: v našich podmínkách pouze umělým výtěrem, je to pelagofilní druh. Má relativní plodnost 60 000-80 000 silně bobtnavých jiker. Vývoj trvá pouze 21-23 d° (1 den).

    Význam: chová se v rybnících, nevadí mu konkurenční tlak kapra. Má tučnější maso, vhodné k uzení.

    ryby,kaprovití,introdukované,
    tolstolobik bily
  • Stacks Image 1052

    Tolstolobec pestrý (Arisichthys nobilis)

    Čeleď: Kaprovití (Cyprinidae)
    Původ: střední a jižní Čína, k nám dovezen v roce 1964.
    Doba hájení: není.
    Lovná délka: 50 cm.
    Zákonné omezení: není.

    Popis: je podobný tolstolobiku bílému, ale jeho prsní ploutve jsou delší a celkově je robustnější. Má mohutnou hlavu. Břišní kýl je vytvořen mezi břišními ploutvemi a řitním otvorem. Filtrační aparát má řidší. Na těle jsou nepravidelné tmavé skvrny vytvářející mramorováni.

    Výskyt: stojaté vody (rybníky, nádrže) v nižších polohách, častý je jeho kříženec s tolstolobikem bílým.

    Potrava: v potravě je zooplankton, fytoplankton a detrit. Potravu přijímá filtrováním.

    Růst: v příznivých klimatických podmínkách je schopen přirůstat až 2 kg ročně. Dosahuje velikosti až 1 m a hmotnosti 40 kg i více. Dožívá se 15-20 let.

    Rozmnožování: v našich podmínkách pouze umělým výtěrem, je to pelagofilní druh. Má relativní plodnost 50 000-60 000 silně bobtnavých jiker. Inkubační doba trvá pouze 25-30 d°.

    Význam: chován v rybnících (v menší míře než tolstolobik bílý), maso má tučnější, vhodné k uzení. Náhodně uloven i na udici.

    ryby,kaprovití,introdukované,
    tolstolobec pestry
  • Stacks Image 458

    Mník jednovousý (Lota lota)

    Čeleď: Treskovití (Gadidae)
    Původ: původní druh, jediný zástupce treskovitých ryb žijící ve sladké vodě.
    Doba hájení: od 1. ledna do 15. března.
    Lovná délka: 30 cm.
    Zákonné omezení: chráněný.

    Popis: má protáhlé, válcovité, v zadní části ze stran zploštělé tělo. Ústa jsou široká s jemnými zuby a jedním vousem na spodní čelisti. V kůži jsou velmi drobné šupiny, které se nepřekrývají. Má dvě hřbetní ploutve (druhá je nápadně dlouhá), dlouhou řitní a vypouklou ocasní ploutev. Břišní ploutve jsou posunuty před prsní (mají hrdelní postavení). Tělo je hnědé až šedé s tmavým mramorováním, břicho bolavé. Mramorování přechází na nepárové ploutve.

    Výskyt: osídluje prakticky všechny typy vod s dostatkem úkrytů a vyšším obsahem kyslíku.

    Potrava: zooplankton, zoobentos, drobné rybky. Potravu intenzivně přijímá v zimních měsících vždy v noci.

    Růst: dosahuje délky 50-80 cm a hmotnosti 1-2 kg, dožívá se věku 8 i více let.

    Rozmnožování: výtěr probíhá v prosinci a lednu, je polopelagofilní v místech s písčitým nebo štěrkovitým dnem. Má značné množství jiker (až 500 000 kusů), jejichž vývoj trvá asi 2,5 měsíce (180-200 d°).

    Význam: je oblíbenou sportovní rybou. Jeho škodlivost v pstruhových vodách byla v minulosti přeceňována. Je zákonem chráněný.

    ryby,dravci,hájené,s lovnou délkou,chráněné
    mnik jednovousy
  • Stacks Image 468

    Sumec velký (Silurus glanis)

    Čeleď: Sumcovití (Siluridae)
    Původ: původní druh.
    Doba hájení: od 1. ledna do 15. června.
    Lovná délka: 70 cm.
    Zákonné omezení: není.

    Popis: tělo je protáhlé, v ocasní partii ze stran zploštělé. Hlava je zploštělá shora. Ústa jsou široká s drobnými zuby. Má 6 vousků. Oči jsou velmi malé. Šupiny chybí. Hřbetní ploutev je velmi malá, ocasní vypouklá, řitní naopak velmi dlouhá. Zbarvení je olivově zelené se zřetelným mramorováním. Břicho je světle šedé až bílé, často skvrnité.

    Výskyt: dolní úseky řek, údolní nádrže, rybníky v teplejších klimatických oblastech.

    Potrava: zpočátku konzumuje zooplankton a zoobentos, od 5 cm přechází na dravý způsob života. Větší jedinci upřednostňují potravní ryby i o větší velikosti.

    Růst: v dobrých podmínkách roste rychle (až 2-3 kg ročně), dožívá se 30-50 let a dosahuje velikosti až 2,5 m a hmotnosti 70-100 kg.

    Rozmnožování: tře se na kořínky stromů a kořenové vlášení vodních rostlin, výtěr probíhá od konce května do začátku července. Mlíčák chrání jikry. Relativní plodnost je 8 000-20 000 jiker. Inkubační doba je 55-70 d°.

    Význam: významná sportovní ryba (ceněné jsou trofejní úlovky), chována též v rybnících pro tržní účely. Má chutné, tučnější maso, vhodné k uzení.

    ryby,dravci,hájené,s lovnou délkou
    sumec velky
  • Stacks Image 478

    Sumeček americký (Ictalurus nebulosus)

    Čeleď: Sumečkovití (Ictaluridae)
    Původ: je nepůvodní druh; pochází ze Severní Ameriky. U nás byl rozšířen Josefem Šustou pravděpodobně v roce 1890.
    Doba hájení: není.
    Lovná délka: není.
    Zákonné omezení: není.

    Popis: má válcovité tělo, velkou hlavu s ústy ozubenými jemnými zuby a s 8 vousky. Oči jsou malé. Kůže je bez šupin. Má prsní ploutve posunuté dopředu, delší řitní ploutev a tukovou ploutvičku. Zbarvení je hnědozelené až šedočerné, s málo zřetelným mramorováním. Břicho je špinavě bílé, ploutve tmavé.

    Výskyt: je odolný, vyskytuje se v pomalu proudících úsecích řek. U nás má význam v Polabí a lokálně na řece Moravě.

    Potrava: je všežravý, konzumuje zooplankton, bentos, jikry jiných ryb, řasy.

    Růst: v našich podmínkách dosahuje velikosti max. 30 cm a hmotnosti 0,3 kg. Dožívá se 5-6 let.

    Rozmnožování: vytírá se v květnu až červnu na písek nebo hlinitý podklad, na kterém jikernačka vytváří miskovitou prohloubeninu. Po výtěru mlíček hlídá jikry i vylíhlý plůdek. Počet jiker je 1 000-2 500, vývoj trvá 6-9 dnů.

    Význam: má omezený sportovní význam v místech výskytu.

    ryby,dravci,introdukované
    sumecek americky
  • Stacks Image 637

    Úhoř říční (Anguilla anguilla)

    Čeleď: Úhořovití (Anguillidae)
    Původ: původní druh (v úmoří Severního moře).
    Doba hájení: od 1. září do 30. listopadu.
    Lovná délka: 55 cm.
    Zákonné omezení: není.

    Popis: tělo je hadovitého tvaru. Ústa jsou opatřena jemnými zuby. Čichové ústrojí má charakter čichových kanálků. Přední pár nozder je vytažený do trubičky. Pevná kůže obsahuje drobné, vzájemně se nepřekrývající šupiny a je pokryta větším množstvím slizu. Břišní ploutve chybí, nepárové jsou srostlé v souvislý ploutevní lem. Hřbet je zelenohnědý až hnědočerný, břicho žlutavé (zbarvení se mění v době tahu k moři).

    Výskyt: osidluje téměř všechny typy vod, kromě horních úseků pstruhového pásma. Jeho výskyt u nás závisí na vysazování dováženého monté.

    Potrava: je převážně dravý s noční potravní aktivitou. Konzumuje též bezobratlé, včetně uhynulých organizmu.

    Růst: dosahuje velikosti až 1 m a hmotnosti 1 -2 kg (výjimečně více) a věku kolem 10 let. Samice rostou rychleji.

    Rozmnožování: je pelagofilní a monocyklický druh. Po vytřeni rodičovská populace hyne. Po dlouhé migraci probíhá výtěr v Sargasovém moři. Má kolem 500 000 jiker. Leptocefalové larvy jsou unášeny Golfským proudem k evropským břehům přibližně po dobu 1 roku (obrázek larvy). Zde dochází ke změně tvaru těla a začíná se vyvíjet pigmentace. Tzv. monté je následně loveno v dolních úsecích řek v průběhu tahu do vnitrozemí a dopravováno do oblastí, kam nemůže přirozeně migrovat. Proti proudu řek táhnou jen samice, samci zůstávají po celý život v brakických vodách. Předpokládá se, že sladká voda může ovlivňovat vznik samičího pohlaví. Po dosažení reproaukčního věku nastává poproudová migrace za účelem výtěru. Samci se připojují k samicím.

    Význam: je hospodářsky významný, má chutné tučnější maso je oblíbenou sportovní rybou.

    ryby,dravci,hájené,s lovnou délkou
    uhor ricni
  • Stacks Image 690

    Štika obecná (Esox lucius)

    Původ: původní druh.
    Doba hájení: od 1.1. do 15.6.
    Lovná délka: 50 cm.
    Zákonné omezení: není.

    Popis: tělo je válcovitého tvaru. Hlava je protáhlá, v přední části shora silně zploštělá. Ozubená ústa jsou rozeklaná a široce roztažitelná. Šupiny jsou drobné. Hřbetní ploutev je posunuta dozadu na úroveň ploutve řitní. Oči jsou velké. Kanálek postranní čáry je výrazný, větví se také na hlavě. Hřbet je tmavě zelený, boky světlejší, břicho bílé. Žluté skvrny na bocích vytváří pruhy. Tmavé skvrny jsou též na nepárových ploutvích.

    Výskyt: pomaleji tekoucí i stojaté vody s členitými břehy a dostatkem úkrytů.

    Potrava: zpočátku zooplankton a bentos, již od velikosti 3 cm je dravá. Kanibalizmus u štik existuje ve všech věkových a velikostních skupinách.

    Růst: je rychlý v závislosti na podmínkách. Dorůstá velikosti kolem 1 m a hmotnosti 10-20 kg i více.

    Rozmnožování: je to fytofilní druh. Vytírá se nejčastěji v březnu, někdy též v únoru a v dubnu. Relativní plodnost je 20 000-40 000 jiker. Vývoj trvá 120 d°.

    Význam: je důležitým druhem chovaným v rybnících i významnou rybou sportovní.

    ryby,dravci,původní druh,hájené,s lovnou délkou
    stika obecna
  • Stacks Image 511

    Candát obecný (Sander lucioperca)

    Čeleď: Okounovití (Percidae)
    Původ: původní druh.
    Doba hájení: od 1. ledna do 15. června.
    Lovná délka: 45 cm.
    Zákonné omezení: není.

    Popis: tělo je vřetenovitého tvaru. Ústa jsou hluboce rozeklaná. Mezi drobnými zuby jsou delší, tzv. „psí zuby“. Oči jsou posunuty dopředu a budí dojem pasivního světélkování. Jde o odlesky světla od vrstvy v oku zvané tapetum lucidum. Šupiny jsou hřebenité. Navzájem oddělené hřbetní ploutve jsou zhruba stejné velikosti. Hřbet je tmavozelený až šedozetený, boky světlejší, břicho žlutobílé až bílé. Na těle je 8-12 méně výrazných tmavých příčných pruhů. Ploutve jsou šedé až šedozelené. Na hřbetních a ocasní ploutvi jsou skvrny vytvářející řady.

    Výskyt: vyhovují mu prostorné stojaté a pomalu tekoucí vody, například v přehradních nádržích. Je chován též v rybnících.

    Potrava: zpočátku zooplankton a zoobentos, poté (asi od 5 cm) je dravý s převážně noční potravní aktivitou. Preferuje malé velikosti ryb.

    Růst: je poměrně rychlý. Dosahuje délky 50-80 cm a hmotnosti 1-5 kg i více. Dosahuje věku 10 i více let.

    Rozmnožování: výtěr probíhá v dubnu a květnu. Mlíček upravuje výtěrové hnízdo na koříncích vodních rostlin nebo na písčitém podkladu. Množství jiker je až několik set tisíc kusů. Mlíčák hlídá jikry po celou dobu inkubace, která trvá 120-150 d°.

    Význam: velmi ceněná sportovní ryba a hospodářsky významný druh s chutným masem chovány v rybnících.

    ryby,dravci,původní druh,hájené,s lovnou délkou
    candat obecny
  • Stacks Image 531

    Ježdík obecný (Gymnocephalus cernuus)

    Čeleď: Okounovití (Percidae)
    Původ: původní druh.
    Doba hájení: není.
    Lovná délka: není.
    Zákonné omezení: není.

    Popis: má protáhlé, ze stran zploštělé tělo. Ústa jsou relativně malá. Velké oči jsou posunuté více na temeno hlavy. Na žaberním víčku je jeden trn. Šupiny jsou hřebenité. Hřbetní ploutve jsou vzájemně spojené. Hřbet je olivově zelený, boky světlejší, břicho bolavé nebo nažloutlé. Na celém těle jsou tmavé skvrny.

    Výskyt: vyhovuje mu prostředí pomalu tekoucích řek nebo stojaté vody s písčitým dnem.

    Potrava: zpočátku tvoří potravu zooplankton, později se orientuje na bentické organizmy.

    Růst: dožívá se 6-10 let a dorůstá délky 1 5-18 cm a hmotnosti 0,05 kg, výjimečně více. Rozmnožování: vytírá se březnu až květnu na písčité nebo kameníte dno, kořeny nebo rostliny (na substrát není náročný). Množství jiker může být až několik desítek tisíc kusů. Vývoj trvá 8-10 dnů.

    Rozmnožování: výtěr probíhá v dubnu a květnu. Mlíček upravuje výtěrové hnízdo na koříncích vodních rostlin nebo na písčitém podkladu. Množství jiker je až několik set tisíc kusů. Mlíčák hlídá jikry po celou dobu inkubace, která trvá 120-150 d°.

    Význam: nemá větší hospodářský ani sportovní význam, je běžnou potravou candátů a větších okounů.

    ryby,dravci,původní druh
    jezdik obecny
  • Stacks Image 1115

    Ježdík žlutý (Gymnocephalus schraetser)

    Čeleď: Okounovití (Percidae)
    Původ: původní druh.
    Doba hájení: není.
    Lovná délka: není.
    Zákonné omezení: chráněný.

    Popis: má protáhlé tělo s hlavou trojúhelníkovitého tvaru. Hřbetní ploutve jsou spojené. Drobné šupiny nezasahují na hlavu. Skřelové víčko vybíhá v trn. Břišní ploutve jsou posunuty dopředu. Hřbet je zelený, boky žluté, břicho zlatavé. Na bocích jsou 3-4 tmavé podélné, místy přerušované pruhy. Hřbetní a ocasní ploutve jsou jemně skvrnité.

    Výskyt: je rybou povodí Dunaje. U nás se vyskytuje v omezené míře v dolních úsecích Moravy a Dyje. Vyhledává proudné úseky řek s písčitým a kamenitým dnem.

    Potrava: je typickým bentofágním druhem.

    Růst: je krátkověký. Dožívá se 5 let a dorůstá velikosti 20 cm.

    Rozmnožování: tře se v dubnu až červnu na štěrkovité dno. Počet jiker může dosáhnout až 20 000-30 000 kusů.

    Význam: je zákonem chráněn, hospodářský význam nemá.

    Ježdík dunajský (Gymnocephalus baloni)

    Má kratší zavalité tělo. Dorůstá velikosti 10 cm. Je původní v Dunaji a jeho přítocích. Od ježdíka obecného se liší naznačenými tmavými příčnými pruhy na bocích, na žaberním víčku má 2 trny. Výskyt byl zaznamenán též v dolních úsecích řek Moravy a Dyje. V ČR nemá hospodářský význam. Je zákonem chráněný.

    ryby,dravci,původní druh,chráněné
    jezdik zluty
  • Stacks Image 521

    Okoun říční (Perca fluviatilis)

    Čeleď: Okounovití (Percidae)
    Původ: původní druh.
    Doba hájení: od 1. ledna do 15. června.
    Lovná délka: není.
    Zákonné omezení: není.

    Popis: tělo je ze stran zploštělé, v hřbetní části mírně vyklenuté. Ústa jsou relativně malá s drobnými zuby. Skřelové víčko vybíhá v trn. Hřebenité šupiny zasahují částečně i na hlavu. Hřbetní ploutve jsou oddělené. Břišní ploutve jsou posunuty dopředu. Hřbet je tmavozelený, boky světlejší, břicho bílé. Na bocích je 6-10 tmavých příčných pruhů. Břišní, řitní a spodní okraj ocasní ploutve jsou načervenalé, ostatní jsou šedé až žlutohnědé. Na konci první hřbetní ploutve je tmavá skvrna.

    Výskyt: vyhovují mu tekoucí i stojaté vody (přehrady, rybníky).

    Potrava: zpočátku přijímá zooplankton, později larvy hmyzu a plůdek jiných ryb.

    Růst: běžně dorůstá do 30 cm a 0,5 kg, v dobrých podmínkách však může dosáhnout i hmotnosti nad 2 kg, dožívá se věku 10-13 let, vzácně až kolem 20 let.

    Rozmnožování: výtěr probíhá v dubnu a květnu. Jikry jsou vytírány v pentlicovitých útvarech v příbřežních partiích (není náročný na výtěrový substrát). Množství jiker je několik desítek tisíc. Inkubační doba je 130-160 d°.

    Význam: je ceněnou sportovní rybou s chutným masem, v omezené míře je i předmětem chovu v rybnících (i v intenzivních chovech s využitím granulovaných směsí).

    ryby,dravci,původní druh,hájené
    okoun ricni
  • Stacks Image 723

    Slunečnice pestrá (Lepomis gibbosus)

    Čeleď: Okounkovití (Centrarchidae)
    Původ: pochází ze Severní Ameriky, u nás od 30. let 20. století.
    Doba hájení: není.
    Lovná délka: není.
    Zákonné omezení: není.

    Popis: tělo je vyšší, ze stran zploštělé. Nevelká ústa s drobnými zuby mají horní postavení. Hřebenité šupiny přecházejí také na skřele. Na skřelovém výběžku je nápadná skvrna. Hřbetní ploutve jsou srostlé. Zbarvení je pestré. Převládají odstíny zelené, modré a oranžové barvy. Na těle jsou četné skvrny a několik tmavých pruhů.

    Výskyt: u nás jen ojediněle.

    Potrava: zooplankton, larvy hmyzu, drobný plůdek, je dravá.

    Růst: je pomalý, dorůstá délky 10-16 cm a hmotnosti 0,1 kg. Dožívá se 8-10 let.

    Rozmnožování: tře se v květnu až červnu na hnízdo, které na písčitém podkladu zřizuje jikernačka. Jikry a vykuleny plůdek opatruje mlíčák. Plodnost je do 10 000 kusů jiker. Vývoj trvá asi 4-5 dnů.

    Význam: nemá hospodářský význam. Bývá chována v akváriích.

    ryby,dravci,introdukované
    slunecnice pestra
  • Stacks Image 405

    Cejn velký (Abramis brama)

    Čeleď: Kaprovití (Cyprinidae)
    Původ: původní druh.
    Doba hájení: není.
    Lovná délka: není.
    Zákonné omezení: není.

    Popis: tělo je vysoké, ze stran zploštělé. Ústa jsou polospodní, vysunovatelná. Základna řitní ploutve je dlouhá. Za břišními ploutvemi je neošupený kýl. Šupiny jsou drobnější. Menší jedinci majitele stříbřitě lesklé. U větších je hřbet šedý, boky stříbřité, nazlátlé nebo žlutavé. Ploutve jsou šedé až načernalé, párové světlejší.

    Výskyt: je hojný v pomalu proudících úsecích řek a v různých typech vod stojatých (především údolní nádrže, ale i rybníky, říční ramena, důlní propadliny). Je typickou rybou dna. Bylo po něm pojmenováno jedno z rybích pásem.

    Potrava: převažuje zoobentos, v menší míře detrit, řasy, úlomky rostlin, zooplankton.

    Růst: závisí na podmínkách. Při přemnožení vytváří pomalu rostoucí populace. Je dlouhověký, dožívá se 15-20 let. Běžně dorůstá 30-50 cm a 1 kg (vzácně až několik kg).

    Rozmnožování: porcový výtěr probíhá ve 2-3 dávkách v květnu až červnu. Na výtěrový substrát není náročný (rostliny, kameny, štěrk). Plodnost je poměrně vysoká, až 100 000 jiker i více, vývoj trvá 3-4 dny.

    Význam: oblíbená sportovní ryba s poměrně chutným, poněkud tučnějším masem.

    ryby,kaprovití,původní druh,
    cejn velky
  • Stacks Image 1095

    Sekavčík horský (Sabanejewia balcanica)

    Čeleď: Sekavcovití (Cobitidae)
    Původ: původní druh (dříve byl přítomen v některých lokalitách na Moravě).
    Doba hájení: není.
    Lovná délka: není.
    Zákonné omezení: chráněný.

    Popis: je podobný sekavci podunajskému. Hlavní rozlišovací znak je skvrna na konci ocasu. U sekavčíka horského je dvojitá, poloměsíčítého tvaru a zasahuje nad i pod podélnou osu těla. Na ocasním násada je horní i dolní kožovitý kýl. Tělo je spíše šedobílé až šedozelené. Tmavé skvrny vytváří proužky a mramorování. Skvrny na bocích jsou větší než u sekavce podunajského.

    Výskyt: tekoucí vody se štěrkovitým dnem do nadmořské výšky 900 m. V současnosti je potvrzen výskyt pouze v řece Vláře (přítok Váhu).

    Potrava: zoobentos, zooplankton, hmyz.

    Růst: dorůstá 10 (max. 14) cm délky a dožívá se věku 2-4 roky.

    Rozmnožování: je to litofilní druh, porcový výtěr probíhá od dubna do léta, počet jiker je několik set až 2 000 kusů.

    Význam: zákonem chráněný, kriticky ohrožený druh.

    ryby,sekavcovití,původní druh,chráněné
    sekavcik horsky
  • Stacks Image 564

    Piskoř pruhovaný (Misgurnus fossilis)

    Čeleď: Sekavcovití (Cobitidae)
    Původ: původní druh.
    Doba hájení: není.
    Lovná délka: není.
    Zákonné omezení: chráněný.

    Popis: má protáhlé tělo, v ocasní partii ze stran zploštělé. Oči jsou malé, ústa spodní s 10 vousky. Ocasní ploutevje vypouklá. Šupiny má velmi drobné. Hřbet je hnědý, boky a břicho nažloutlé. Na bocích je tmavý podélný pruh a další tmavé skvrny vytvářející souběžné proužky. Tmavé skvrny jsou také na žlutohnědých ploutvích.

    Výskyt: vyhovují mu rybníky, rybniční stoky a pomalu tekoucí vody. Nevadí mu ani biotopy zabahněné a silně zarostlé vodní vegetací. Snáší nízký obsah kyslíku (střevní dýchání).

    Potrava: zoobentos, detrit.

    Růst: je to středněvěký druh, dosahuje velikosti do 30 cm a hmotnosti do 0,15 kg.

    Rozmnožování: tře se v dubnu až červnu na kořínky nebo rostliny. Má 5 000-35 000 jiker; jejich vývoj trvá asi 5 dnů.

    Význam: jeho početní stavy klesají je zákonem chráněný.

    ryby,sekavcovití,původní druh,chráněné
    piskor pruhovany
  • Stacks Image 574

    Mřenka mramorovaná (Barbatula barbatula)

    Čeleď: Mřenkovití (Balitoridae)
    Původ: původní druh.
    Doba hájení: není.
    Lovná délka: není.
    Zákonné omezení: chráněný.

    Popis: má protáhlé tělo. Hlava je shora zploštělá. Spodní ústa jsou opatřena 6 vousky. Oči jsou malé, stejně tak šupiny. Hřbet je šedozelený až hnědý, boky světlejší s tmavým mramorováním. Břicho je šedé až bílé. Drobné skvrny na hřbetní a ocasní ploutvi vytvářejí proužky.

    Výskyt: v potocích a řekách s kamenitým dnem a menší hloubkou; ukrývá se pod kameny.

    Potrava: v potravě je hlavní složkou zoobentos.

    Růst: dožívá se 5 let a dosahuje velikosti 13 (16) cm.

    Rozmnožování: tře se ve dvou až třech dávkách na kamenité dno (na řasové nárosty) v květnu až červenci. Má 2 000-25 000 jiker. Jejich vývoj trvá asi 5 dnů.

    Význam: ryba lipanového a pstruhového pásma, je potravou dravých ryb, dříve bývala hojná i v průtočných rybnících.

    ryby,původní druh
    mrenka mramorovana
  • Stacks Image 584

    Sekavec podunajský (Cobitis elongatoides)

    Čeleď: Sekavcovití (Cobitidae)
    Původ: původní druh.
    Doba hájení: není.
    Lovná délka: není.
    Zákonné omezení: chráněný.

    Popis: má protáhlé tělo, spodní ústa, 6 vousků. Pod očima je kostěný trn. Postranní čára je zkrácená. Šupiny jsou velmi drobné. Hřbet a boky jsou žlutohnědé, břicho bolavé. Na těle jsou tmavé skvrny tvořící podélné řady. Drobné skvrny jsou na ploutvích. Na konci ocasního násadce je černá skvrna (nad podélnou osou těla).

    Výskyt: v mírně tekoucích a stojatých vodách s písčitým až kamenitým dnem.

    Potrava: drobné bentické organizmy, řasy, detrit.

    Růst: roste pomalu, dožívá se 2-4 let a dosahuje velikosti 12 cm.

    Rozmnožování: tře se na rostliny v dubnu až červnu, výtěr je zřejmě porcový. Počet jiker je do 1 500 kusů. Vývoj trvá asi 5 dnů.

    Význam: na našem území je velmi vzácný, je zákonem chráněný.

    ryby,sekavcovití,původní druh,chráněné
    sekavec podunajsky
  • Stacks Image 1062

    Okounek pstruhový Micropterus salmoides

    Čeleď: Okounkovití (Centrarchidae)
    Původ: pochází ze Severní Ameriky. K nám dovezen Josefem Šustou koncem 19. století.
    Doba hájení: není.
    Lovná délka: není.
    Zákonné omezení: není.

    Popis: má vyšší, ze stran zploštělé tělo. Hlava je velká se širokými ozubenými ústy. Hřebenité šupiny zasahují také na hlavu. Má dvě navzájem spojené hřbetní ploutve, první je menší než druhá. Břišní ploutve jsou posunuty dopředu. Tělo je tmavozelené, boky světlejší, břicho bělošedé. Tmavé skvrny na bocích vytváří podélný pás. Ploutve jsou nažloutlé až nazelenalé, ocasní hnědozelená.

    Výskyt: je to poměrně teplomilný druh, u nás se velmi vzácně chová v rybnících.

    Potrava: plůdek konzumuje zooplankton, hmyz a vodní bezobratlé. Později je dravý.

    Růst: v našich podmínkách dosahuje asi 30 cm a 0,5 kg, vzácně o něco více. Dožívá se 10-15 let.

    Rozmnožování: výtěr probíhá v červnu na výtěrové hnízdo (písek, štěrk). Jikry i plůdek opatruje mlíčák. Počet jiker je 10 000-20 000 kusů. Inkubační doba je 120-140 d° (asi týden).

    Význam: v současnosti nemá u nás hospodářský význam.

    ryby,dravci,introdukované
    okounek pstruhovy
  • Stacks Image 989

    Hořavka duhová (Rhodeus sericeus)

    Čeleď: Kaprovití (Cyprinidae)
    Původ: původní druh.
    Doba hájení: není.
    Lovná délka: není.
    Zákonné omezení: chráněná.

    Popis: má vysoké, ze stran zploštělé tělo, polospodní ústa, relativně velké šupiny. Postranní čára zřetelná nejvýše na 8 šupinách. Jikernačky mají v době výtěru kladélko. Hřbet je šedozelený, boky a břicho stříbřité. V zadní části těla je podélný modrý (duhový) pruh. Prsní, břišní a ocasní ploutve jsou žlutavé, na hřbetní a řitní je tmavý, přerušovaný proužek.

    Výskyt: pomalu tekoucí a stojaté vody v nižších polohách, není hojná.

    Potrava: zooplankton, řasy, rozsivky, detrit.

    Růst: roste pomalu, dosahuje věku 3 (max. 5) let a velikosti 8 cm.

    Rozmnožování: výtěr probíhá od konce dubna až do letních měsíců. Jikernačky kladou jikry pomocí kladélka do žaberního prostoru škeblí a velevrubů (ostrakofilní druh). Spermie jsou nasáty do těla hostitele, kde proběhne oplození a následná inkubace jiker. Tělo hostitele opouští plůdek po 20-30 dnech. Počet jiker je do 250 kusů.

    Význam: nemá hospodářský význam, poměrně vzácný druh vázaný na výskyt mlžů.

    ryby,kaprovití,původní druh,
    horavka duhova
  • Stacks Image 617

    Hrouzek obecný (Gobio gobios)

    Čeleď: Kaprovití (Cyprinidae)
    Původ: původní druh.
    Doba hájení: není.
    Lovná délka: není.
    Zákonné omezení: není.

    Popis: válcovité tělo je na spodní straně ploché. Ústa jsou vysunovatelná, spodní, se dvěma vousky, které dosahují po přední okraj očí. Hlava vybíhá v rypec. Oči jsou velké, posunuté na temeno hlavy. Šupiny jsou lehce opadavé. Hřbet je hnědý, boky žlutavé, stříbřité lesklé s modravým nádechem. Na bocích je 6-12 tmavých skvrn. Ploutve jsou šedožluté s drobnými skvrnami vytvářejícími proužky. Skvrnky na ocasní ploutvi jsou uspořádány do více než dvou nepravidelných řad, víceméně rovnoběžných s vykrojením ploutve.

    Výskyt: vyhovují mu tekoucí vody s tvrdým dnem, ale vyskytuje se i v rybnících.

    Potrava: přijímá hlavně bentos (larvy hmyzu), částečně řasy, detrit, zooplankton.

    Růst: je pomalý, dožívá se 7-8 let, dorůstá velikosti 10-1 5, výjimečně 20 cm.

    Rozmnožování: porcový výtěr ve 3-4 dávkách probíhá v květnu až červnu na písčité dno, případně na kořínky rostlin (psamofilní druh). Množství jiker je 1 000-3 000 kusů. Inkubační doba trvá zhruba týden.

    Význam: je potravou dravých ryb, využívá se jako ryba nástražní.

    ryby,kaprovití,původní druh,
    hrouzek obecny
  • Stacks Image 883

    Hrouzek běloploutvý (Romanogobio albipinnatus)

    Čeleď: Kaprovití (Cyprinidae)
    Původ: původní druh.
    Doba hájení: není.
    Lovná délka: není.
    Zákonné omezení: není.

    Popis: od hrouzka obecného se liší zbarvením. Tělo je žlutohnědé až šedohnědé, na bocích 8-10 skvrn. Ploutve jsou téměř nepigmentované, jen na ocasní je jedna řada tmavých skvrnek uspořádaných rovnoběžně s okrajem této ploutve. Vousky dosahují po zadní okraj oka. Dorůstá 12 cm.

    Význam: vyskytuje se v dolních úsecích Moravy a Dyje, přímý hospodářský význam nemá.

    ryby,kaprovití,původní druh,
    hrouzek beloploutvy
  • Stacks Image 893

    Hrouzek dlouhovousý (Romanogobio uranoscopus)

    ryby,introdukované
    hrouzek dlouhovousy
  • Stacks Image 903

    Hrouzek Kesslerův (Romanogobio kesslerii)

    Čeleď: Kaprovití (Cyprinidae)
    Původ: původní druh.
    Doba hájení: není.
    Lovná délka: není.
    Zákonné omezení: chráněný.

    Popis: hřbet je šedohnědý, boky žlutohnědé s 8-9 skvrnami. Tmavé skvrnky na ocasní ploutvi jsou uspořádány do dvou tmavých proužků rovnoběžných s okrajem ploutve. Vousky jsou bílé a dosahují až za zadní okraj oka. Dorůstá 12 cm.

    Význam: prokázán v řece Bečvě a Moravě, je zákonem chráněný.

    ryby,kaprovití,původní druh,chráněné
    hrouzek kessleruv
  • Stacks Image 786

    Střevle potoční (Phoxinus phoxinus)

    Čeleď: Kaprovití (Cyprinidae)
    Původ: původní druh.
    Doba hájení: není.
    Lovná délka: není.
    Zákonné omezení: není.

    Popis: má protáhlé, vřetenovité tělo. Ústa jsou mírně spodní, šupiny velmi drobné, postranní čára neúplná, ploutve zaoblené. Zbarvení je pestré (zejména ve výtěrovém období) - hřbet hnědozelený až olivově zelený, boky světle zelené nebo zelenožluté se zlatým leskem. Tmavé skvrny na bocích splývají v jeden nebo několik podélných pruhů. Mlíčáci mají v době tření výrazný svatební šat (sytě červené prsní ploutve, zvýrazněné odstíny zelené a černé barvy na těle). Jikernačky mají v době tření na bocích tmavě hnědý nebo namodralý pás.

    Výskyt: v horských a podhorských řekách a potocích s tvrdým dnem. Je citlivá na znečištění vody.

    Potrava: zoobentos, náletový hmyz, řasy, detrit.

    Růst: roste pomalu, dosahuje velikosti 10 cm a věku 5 let.

    Rozmnožování: probíhá v dubnu až červenci, výtěr na tvrdé dno nebo rostliny je porcový, počet jiker dosahuje až 2 500 ks a jejich vývoj trvá asi týden.

    Význam: důležitá potravní ryba pstruhového pásma, je zákonem chráněná.

    ryby,kaprovití,původní druh,chráněné,
    strevle potocni
  • Stacks Image 840

    Vranka obecná Cottus gobio

    Čeleď: Vrankovití (Cottidae)
    Původ: původní druh.
    Doba hájení: není.
    Minimální lovná délka: není.
    Zákonné omezení: chráněná.

    Popis: má protáhlé tělo. Velká hlava je shora zploštělá. Ústa jsou ozubená drobnými zoubky. Oči jsou posunuty na temeno hlavy. Skřelové víčko vytváří ostrý trn. Šupiny a plynový měchýř chybí. První hřbetní ploutev je nižší a kratší než druhá. Prsní ploutve jsou mohutné (slouží k pohybu po dně krátkými poskoky). Břišní ploutve jsou posunuty dopředu. Ocasní ploutev je vypouklá. Tělo je hnědé až šedé s nepravidelným mramorováním. Ploutve jsou tmavě kropenaté. Na břišních ploutvích se na rozdíl od vranky pruhoploutvé nacházejí nanejvýš šedavé skvrny, které nevytvářejí nápadné příčné pruhovaní.

    Výskyt: horské a podhorské potoky; přes den je ukryta pod kameny.

    Potrava: konzumuje bentické organizmy a potravu živočišného původu.

    Růst: dožívá se 8 let a dosahuje velikosti 10-15 cm.

    Rozmnožování: výtěr probíhá v březnu až květnu na kamenitý substrát (na spodní stranu kamenů). Mlíček jikry ochraňuje. Počet jiker může dosáhnout několik set až 1 000 kusů. Jejich vývoj trvá 3 a více dnů.

    Význam: početnost tohoto druhu klesá, je chráněným druhem. Konkurence se pstruhem byla v minulosti nesprávně přeceňována.

    ryby,původní druh,chráněné
    vranka obecna
  • Stacks Image 850

    Vranka pruhoploutvá Cottus poecilopus

    Čeleď: Vrankovití (Cottidae)
    Původ: původní druh.
    Doba hájení: není.
    Minimální lovná délka: není.
    Zákonné omezení: chráněná.

    Popis: od vranky obecné se liší tvarem hlavy (je oblejší) a zbarvením břišních ploutví, na kterých jsou tmavé příčné pruhy.

    Výskyt: vyskytuje se v povodí Odry a Dunaje. U nás je prokázána v některých oblastech na Moravě.

    Význam: je to zákonem chráněný druh.

    ryby,původní druh,chráněné
    vranka pruhoploutva
  • Stacks Image 670

    Losos obecný (Salmo salar)

    Čeleď: Lososovití (Salmonidae)
    Původ: původní druh. Jeho tahy na naše území ustaly v první polovině 20. století z důvodu výstavby vodních děl (příčných překážek na tocích) a v důsledku rostoucího znečištění vod.
    Doba hájení: celoročně.
    Minimální lovná délka: 50 cm - zbytečná vzhledem k celoročnímu hájení.
    Zákonné omezení: není.

    Popis: tělo je protáhlé, ze stran zploštělé, relativně vysoké. Hlava kuželovitého tvaruje opatřena široce rozeklanými ozubenými ústy. Spodní čelist starších mlíčáků je hákovitě zahnutá. Dospělí jedinci mají namodralý hřbet, boky stříbřité, ocelově lesklé, břicho stříbřitě bílé. Na těle jsou černé tečky. Ocasní násadec je štíhlejší než u pstruha obecného.

    Výskyt: žije v moři, k výtěru vytahuje do řek. Ryby ve věku 1-2 let se vrací do moře a bývají označovány jako strdlice.

    Potrava: živí se hlavně bentickými organizmy a rybami.

    Růst: běžně dorůstá délky 80-100 cm a hmotnosti 10 kg, trofejní jedinci i více než 30 kg.

    Rozmnožování: vytírá se ve stejné lokalitě, kde se zrodil. Výtěr probíhá v září až listopadu je to litofilní druh. Počet jiker je 10 000-30 000 kusů. Jejich vývoj trvá 500 d°.

    Význam: tento druh se po mnoha desítkách let začíná opět vracet na naše území (dolní úseky Labe, Kamenice). Od roku 1998 je u nás vysazován plůdek, první navrátivší se dospělci byli zaznamenáni v roce 2002.

    ryby,dravci,lososovití,původní druh,
    losos obecny
  • Stacks Image 680

    Lipan podhorní (Thymallus thymallus)

    Čeleď: Lipanovití (Thymallidae)
    Původ: původní druh.
    Doba hájení: od 1. prosince do 31. července.
    Minimální lovná délka: 30 cm.
    Zákonné omezení: není.

    Popis: má štíhlé tělo. Hlava je malá. Malá ústa s drobnými zoubky mají spodní postavení. Velké šupiny budí dojem podélných řad. Má tukovou ploutvičku. Velká pestře zbarvená hřbetní ploutevje znakem pohlavního dimorfizmu (u mlíčáků je větší). Ocasní ploutevje hluboce vykrojená. Hřbet je šedozelený (někdy s nádechem do modra), boky jsou světlejší se stříbřitým leskem, břicho je bílé nebo nažloutlé. Na hřbetě a bocích jsou černé skvrny. Hřbetní ploutev je pestře zbarvena (černé a rezavě hnědé skvrny).

    Výskyt: vyžaduje prostornější úseky řek s tvrdším dnem, střídání proudů a tišin a chladnejsi vodu s vyšším obsahem kyslíku. Nepotřebuje úkryty. Je po něm pojmenováno jedno z rybích pásem.

    Potrava: konzumuje hlavně bentické organizmy a náletový hmyz, větší jedinci i drobné ryby.

    Růst: je krátkověký, dožívá se cca 5 let. Dorůstá délky 40 cm a hmotnosti 0,5 kg, výjimečné více.

    Rozmnožování: je to litofilní druh. Výtěr probíhá v dubnu. Počet jiker bývá do 3 000 kusů. Vývoj trvá do 200 d°.

    Význam: je významnou sportovní rybou, zejména při lovu muškařením. Klesající početní stavy vedou k tomu, že se zvyšuje potřeba umělého chovu a vysazování násad do sportovních vod.

    ryby,původní druh,hájené,s lovnou délkou,
    lipan podhorni
  • Stacks Image 830

    Hlavatka obecná (Hucho hucho)

    Čeleď: Lososovití (Salmonidae)
    Původ: je původní v Dunaji a jeho přítocích. U nás ji lze považovat za původní druh v dolních úsecích Moravy a Dyje.
    Doba hájení: od 1. ledna do 30. září.
    Minimální lovná délka: 65 cm.
    Zákonné omezení: není.

    Popis: tělo je protáhlé, na řezu válcovité. Hlava je velká se široce rozeklanými ozubenými ústy. Ocasní ploutev je vykrojená. Šupiny jsou drobné. Hřbet je hnědý až hnědozelený, boky světlejší, břicho bílé nebo žlutobílé. Na bocích, hřbetu a hlavě jsou tmavé skvrny různého tvaru (některé mají tvar X). Ploutve jsou popelavě žluté, na koncích s nádechem do hněda až červena.

    Výskyt: vyžaduje prostorné řeky s kyslíkatou, chladnější vodou a dostatkem úkrytů a potravních ryb. Je stanovištní rybou. V našich vodách se vyskytuje pouze v důsledku vysazování ročka nebo násady.

    Potrava: přijímá hmyz, bentické organizmy a ryby. Je velmi dravá.

    Růst: roste velmi rychle. V dobrých podmínkách dosahuje hmotnosti kolem 10 kg; trofejní jedinci mohou dosáhnout velikosti přes 150 cm a hmotnosti 40-50 kg.

    Rozmnožování: výtěr probíhá v březnu až květnu na štěrkovité dno. Počet jiker je 3 000-12 000 kusů, jejich vývoj trvá 230-300 d°.

    Význam: je oblíbenou sportovní rybou, zejména na Slovensku. V našich podmínkách má jen omezený význam.

    ryby,dravci,lososovití,původní druh,hájené,s lovnou délkou,
    hlavatka obecna
  • Stacks Image 796

    Siven americký (Salvelinus fontinalis)

    Čeleď: Lososovití (Salmonidae)
    Původ: nepůvodní druh. U nás je vysazován a chován od roku 1885.
    Doba hájení: není.
    Minimální lovná délka: 25 cm.
    Zákonné omezení: není.

    Popis: tvarem těla je podobný pstruhovi obecnému. Ocasní ploutev je mírně vykrojená. Hřbet je olivově zelený, boky hnědozelené, břicho žlutobílé s načervenalým nádechem. Na těle jsou oranžové skvrny, které na hřbetu a hřbetní ploutvi vytváří mramorování. Párové a řitní ploutev mají na předním okraji bílý a černý proužek.

    Výskyt: vyskytuje se v pstruhovém pásmu, vyžaduje velmi chladnou vodu. Snáší i hodnoty pH kolem 5, takže je v tomto ohledu odolnější než pstruh obecný. Nevyžaduje úkryty.

    Potrava: jeho potravní spektrum je totožné s pstruhem obecným; přijímá též náhradní granulovaná krmiva.

    Růst: dosahuje délky 40 cm a hmotnosti 1 kg i více.

    Rozmnožování: je to litofilní druh, výtěr probíhá shodně se pstruhem obecným, v říjnu a listopadu. Může se křížit se pstruhem obecným - vzniká tzv. tygrovaná ryba. Počet jiker je 1 000-3 000 kusů, inkubační doba 500-520 d°.

    Význam: je předmětem intenzivního výkrmu na farmách, v menší míře je objektem sportovního rybolovu (je za tímto účelem v omezené míře vysazován).

    ryby,dravci,lososovití,introdukované,s lovnou délkou,
    siven americky
  • Stacks Image 733

    Pstruh duhový (Oncorhynchus mykiss)

    Čeleď: Lososovití (Salmonidae)
    Původ: nepůvodní druh. K nám byl poprvé dovezen v roce 1888.
    Doba hájení: není.
    Minimální lovná délka: 25 cm.
    Zákonné omezení: není.

    Popis: tělo je o něco vyšší než u pstruha obecného, na řezu ze stran zploštělé. Ocasní ploutev je mírně vykrojená. Šupiny jsou větší a opadavé, více než u pstruha obecného. Hřbet je tmavozelený, boky stříbřitě lesklé (mírně namodralé), břicho stříbřitě bílé. Dobře se dá identifikovat podle podélného narůžovělého pruhu na bocích. Na bocích, hřbetu, hřbetní, ocasní a tukové ploutvičce jsou četné černé skvrny.

    Výskyt: vyhovují mu tekoucí i stojaté vody s dostatkem rozpuštěného kyslíku a s chladnejsi vodou. Nevyžaduje úkryty a není stanovištním druhem.

    Potrava: má obdobné potravní spektrum jako pstruh obecný, přijímá též granulované krmné směsi.

    Růst: běžně dorůstá velikosti 50 cm a hmotnosti kolem 1 kg. Šlechtěný může však dosáhnout i hmotnosti kolem 10 kg. V podmínkách faremních chovů roste poměrně rychle.

    Rozmnožování: tře se v březnu až květnu, je druhem litofilním. Počet jiker je 1 000-3 000 kusů. Vývoj trvá 300-410 d°. Výskyt v našich vodách je závislý na jeho vysazování.

    Význam: je chován v akvakulturách na pstružích farmách, kde je předmětem intenzivního výkrmu. Je rovněž vysazován do rybářských revírů a je oblíbeným objektem sportovního rybolovu.

    ryby,dravci,lososovití,introdukované,s lovnou délkou,
    pstruh duhovy
  • Stacks Image 743

    Pstruh obecný ‚potoční‘ (Salmo trutta)

    Čeleď: Lososovití (Salmonidae)
    Původ: původní druh.
    V našich podmínkách se vyskytuje pstruh obecný forma potoční. Vytváří však další dvě formy, mořskou (původně migrující z moře Labem a Odrou na naše území) a jezerní, jejíž jedinci dorůstají větších rozměrů a váhy přes 10 kg. Od potoční formy se liší absencí červených skvrn. Jezerní forma se může objevit i v podmínkách výše položených údolních nádrží.
    Doba hájení: od 1. září do 15. dubna.
    Minimální lovná délka: 25 cm.
    Zákonné omezení: není.

    Popis: tělo má protáhlý, vřetenovitý tvar. Ozubená ústa jsou široce rozeklaná. Ocasní ploutev větších jedinců je uťatá. Za malou hřbetní ploutví je tuková ploutvička (znak lososovitých ryb). Šupiny jsou drobné. Zbarvení je podle prostředí velmi variabilní. Hřbet je hnědý až hnědozelený, boky zelenožluté, břicho bílé až nažloutlé. Na hřbetu a bocích jsou černé a červené skvrny, většinou bíle lemované. Černé skvrny jsou také na hřbetní ploutvi.

    Výskyt: forma potoční se vyskytuje v horských a podhorských potocích a řekách s chladnou a na kyslík bohatou vodou. Vyžaduje členité dno a břehy skýtající úkryty. Pstruh je druhem stanovištním. Jeho jméno nese jedno z rybích pásem.

    Potrava: konzumuje hmyz a jeho larvy, bentické organizmy a drobné ryby.

    Růst: v našich podmínkách dorůstá do 50 cm a 1 kg, někdy i více.

    Rozmnožování: výtěr probíhá v říjnu a listopadu na štěrkovité dno. Počet jiker je 500-3 000 kusů. Inkubační doba je 500-530 d°.

    Význam: je významnou sportovní rybou volných vod s velmi chutným masem.

    ryby,dravci,lososovití,původní druh,hájené,s lovnou délkou,
    pstruh potocni
  • Stacks Image 1009

    Slunka obecná (Leucaspius delineatus)

    Čeleď: Kaprovití (Cyprinidae)
    Původ: původní druh.
    Doba hájení: není.
    Lovná délka: není.
    Zákonné omezení: není.

    Popis: tělo štíhlé, ze stran zploštělé. Ústa jsou horního postavení, oko relativně velké. Šupiny jsou lehce opadávé, postranní čára je neúplná, patrná jen na několika šupinách za hlavou. Hřbet má nazelenalý, boky a břicho stříbřité. Na bocích je někdy namodralý nebo našedlý pás. Párové ploutve jsou průhledné, jen mírně načervenalé, nepárové šedavě bílé.

    Výskyt: pomalu tekoucí a stojaté vody (rybniční soustavy). Je rybou vodní hladiny.

    Potrava: zooplankton, fytoplankton.

    Růst: dožívá se pouze 3 let, vzácně až pěti let, dosahuje velikosti 7-10 cm.

    Rozmnožování: vytírá se v dubnu až červnu ve 3-5 dávkách. Jikry nanáší v pruzích na spodní strany listů vodních rostlin. Mlíčák ochraňuje jikry a vykulený plůdek. Celkový počet jiker je od několika set do 2 000 kusů, vývoj trvá asi 5 dnů.

    Význam: potravní druh, jehož početní stavy klesají; místy zcela vymizela.

    ryby,kaprovití,původní druh,
    slunka obecna
  • Stacks Image 627

    Ouklej obecná (Alburnus alburnus)

    Čeleď: Kaprovití (Cyprinidae)
    Původ: původní druh.
    Doba hájení: není.
    Lovná délka: není.
    Zákonné omezení: není.

    Popis: tělo je štíhlé, ze stran zploštělé, s téměř rovnou hřbetní linií. Ústa mají horní postavení. Kýl za břišními ploutvemi je holý. Šupiny jsou lehce opadává. Hřbet je zelenošedý, boky a břicho stříbřité. Prsní, břišní a řitní ploutve jsou zbarveny žlutě až načervenale, hřbetní a ocasní do šedá.

    Výskyt: běžný druh pomalu tekoucích nebo stojatých vod. Je rybou vodní hladiny.

    Potrava: zooplankton a náletový hmyz.

    Růst: dožívá se 5 až 8 let, dorůstá 15 (max. 25) cm a 0,1 kg.

    Rozmnožování: výtěr je porcový v květnu až červnu na rostliny nebo kamenitý substrát. Má do 10 000 jiker, vývoj trvá asi 1 týden.

    Význam: místy je hojná, má omezený sportovní význam, potravní druh dravých ryb.

    ryby,kaprovití,původní druh,
    ouklej obecna
  • Stacks Image 1105

    Ouklejka pruhovaná (Alburnoides bipunctatus)

    Čeleď: Kaprovití (Cyprinidae)
    Původ: původní druh, početnější je v povodí Dunaje.
    Doba hájení: není.
    Lovná délka: není.
    Zákonné omezení: chráněná.

    Popis: oproti oukleji obecné má ústa spíše středního postavení. Na bocích je tmavý proužek (tmavé lemování postranní čáry). Hřbet má tmavý, boky a břicho stříbřité. Prsní ploutve jsou žluté, břišní a řitní nahnědlé, u základny oranžové, hřbetní a ocasní šedozelené.

    Výskyt: proudné úseky řek lipanového a parmového pásma s tvrdým dnem. Je významným bioindikačním druhem, který citlivě reaguje na kvalitu vodního prostředí.

    Potrava: v potravě dominuje zoobentos.

    Růst: dorůstá 15 cm, výjimečně do 17 cm, dosahuje věku 5 let.

    Rozmnožování: výtěr probíhá na štěrkovité dno v květnu a červnu. Má do 8 000 jiker. Vývoj trvá asi týden.

    Význam: je potravní rybou dravých ryb, omezený výskyt, zákonem chráněný druh.

    ryby,kaprovití,původní druh,chráněné
    oklej pruhovana
  • Stacks Image 1042

    Jeseter velký - Leuciscus aspius

    Čeleď: Jeseterovití (Acipenseridae)
    Původ: dříve se vyskytoval i v českých zemích, ale od roku 1917 je považován za vyhynulého.
    Doba hájení: od 16. března do 15. června.
    Minimální lovná délka: není.
    Zákonné omezení: není.

    Popis: hlava přechází ve špičatý rypec, který tvoří zhruba polovinu délky hlavy, na něm jsou bezzubá ústa a čtyři vousky. Hřbetní ploutev je posunuta velmi výrazně směrem k ocasní ploutvi, která je nápadná tím, že má výrazně prodloužený horní lalok. Průměrně dorůstá do dvou metrů, poměrně často jsou zaznamenány třímetrové kusy. Průměrná váha se pohybuje kolem 150 kilogramů, u třímetrových kusů bývá udávána až 330 kg. Výjimečně dorůstal do délky 5 až 6 m.

    ryby,jeseterovití,původní druh,hájené,s lovnou délkou
    jeseter velky
  • Stacks Image 776

    Jeseter malý (Acipenser ruthenus)

    Čeleď: Jeseterovití (Acipenseridae)
    Původ: původní druh v povodí Dunaje.
    Doba hájení: od 16. března do 15. června.
    Minimální lovná délka: 30 cm.
    Zákonné omezení: není.

    Popis: má protáhlé, nízké tělo. Hlava vybíhá v dlouhý rypec. Ústa jsou na spodní částí hlavy. Má 4 vousky. Oči jsou malé. Hřbetní ploutevje posunuta dozadu, ocasní je nesouměrná s výrazně větším horním lalokem. Na těle jsou kostěné štíty vytvářející 5 podélných řad. Kostra je chrupavčitá. Hřbet a boky jsou šedohnědé až zelenohnědé, břicho žlutavé nebo špinavě hnědé. Hřbetní a řitní ploutve rezavě červené, ostatní jsou světle šedé.

    Výskyt: vyhovují mu proudné úseky velkých řek, vzácně proniká do dolních úseků Moravy a Dyje.

    Potrava: je typickým bentofágem.

    Růst: dosahuje délky 60-70 cm a hmotnosti několika kg. Dožívá se kolem 10 let.

    Rozmnožování: tře se od dubna do června na kameníte dno. Počet jiker je několik desítek tisíc. Jejich vývoj trvá 5-7 dnů.

    Význam: v našich podmínkách nemá hospodářský význam. Je snaha o jeho návrat vysazováním jedinců z umělého odchovu do volných vod. Vytvoření trvalé populace schopné přirozeného rozmnožování se zatím nezdařilo.

    ryby,jeseterovití,původní druh,hájené,s lovnou délkou
    jeseter maly
  • Stacks Image 122

    Parma obecná (Barbus barbus)

    Čeleď: Kaprovití (Cyprinidae)
    Původ: původní druh.
    Doba hájení: od 16. března do 15. června.
    Lovná délka: 40 cm.
    Zákonné omezení: není.

    Popis: tělo je válcovité, v břišní linii zploštělé. Spodní ústa se čtyřmi vousky vytvářejí rypec. Oči jsou malé, umístěné vysoko na temeni hlavy. Hřbetní ploutevje vysoká. Hřbet je olivově zelený, boky nazelenalé nebo nazlátlé, břicho nažloutlé až špinavě bílé. Párové ploutve jsou načervenalé barvy.

    Výskyt: proudné úseky řek s tvrdším dnem a dostatkem rozpuštěného kyslíku (parmové pásmo). V minulosti početní stavy tohoto druhu poklesly, dnes párem na některých místech opět přibývá.

    Potrava: převládá zoobentos, rostlinná složka má menší význam.

    Růst: roste poměrně pomalu; jikernačky rostou o něco rychleji. Dožívá se věku kolem 15 let. Dosahuje velikosti 50 cm a 1-2 kg, vzácně až 80 cm a 5 kg.

    Rozmnožování: litofilní druh, výtěr je porcový od května do začátku července. Relativní plodnost v první dávce je 10 000-30 000 jiker. Vývoj trvá týden až 10 dnů (120 d°).

    Význam: ceněná sportovní ryba; je předmětem umělého chovu a vysazování.

    ryby,kaprovití,původní druh,hájené,s lovnou délkou,
    parma obecna
  • Stacks Image 1941

    Candát východní (Sander volgensis)

    Čeleď: Okounovití (Percidae)
    Původ: není původní.
    Doba hájení: není.
    Lovná délka: není.
    Zákonné omezení: není.

    Popis: proti candátovi obecnému má kratší tělo a menší ústa, ve kterých chybí psí zuby a na bocích široké tmavé příčné pruhy.

    Výskyt: vyskytuje se v povodí Dunaje, vzácně v dolních úsecích řeky Moravy

    Růst: dorůstá menší velikosti (do 30 cm a 0,3 kg, vzácně více).

    Význam: u nás nemá hospodářský význam.

    ryby,dravci,introdukované
    candat vychodni
  • Stacks Image 1741

    Drsek menší (Zingel streber)

    Čeleď: Okounovití (Percidae)
    Původ: původní druh.
    Doba hájení: není.
    Lovná délka: není.
    Zákonné omezení: chráněný.

    Popis: podobá se drskovi většímu. Tělo má nápadně zúžené, zejména v partii ocasního násadce. Počet paprsků první hřbetní ploutve je nejvýše 10.

    Výskyt: vyskytuje se v Dunaji a jeho přítocích, na našem území byl potvrzen výskyt v dolním úseku Moravy a Dyje.

    Potrava: přijímá bentické organizmy.

    Růst: dosahuje velikosti 15, maximálně 18 cm. Je krátkověký, dožívá se 5 let.

    Rozmnožování: vytírá se v březnu až květnu na kamenité dno. Množství jiker je 1 000-4 000 kusů, vývoj trvá asi 1 týden.

    Význam: zákonem chráněný druh.

    ryby,původní druh
    drsek menší
  • Stacks Image 1746

    Drsek větší (Zingel zingel)

    Čeleď: Okounovití (Percidae)
    Původ: původní druh.
    Doba hájení: není.
    Lovná délka: není.
    Zákonné omezení: chráněný.

    Popis: tělo je protáhlé, vřetenovitého tvaru. Ústa mají spodní postavení a jsou vybavena drobnými zoubky. Hlava vybíhá v rypec. Oči jsou na temenu hlavy. Malé šupiny zasahují na hlavu. Hřbetní ploutve jsou oddělené. Ocasní násadec je dlouhý. Základní zbarvení těla je žlutohnědé, břicho je světlejší. Tmavohnědé skvrny vytváří na těle pestrou kresbu. Ploutve jsou hnědožluté až béžové, prsní, hřbetní a řitní někdy skvrnité. Na ocasní ploutvi je na dolním laloku tmavá skvrna. V první hřbetní ploutvi má větší počet ploutevních paprsků než drsek menší (13-15).

    Výskyt: vyskytuje se v Dunaji a jeho přítocích, na našem území byl potvrzen výskyt v dolním úseku Moravy a Dyje.

    Potrava: je typickým bentofágním druhem, v potravě dominují larvy hmyzu.

    Růst: dožívá se 10 let a dosahuje velikosti do 30 cm a hmotnosti 0,3 kg, vzácně více.

    Rozmnožování: výtěr probíhá v březnu až květnu na štěrkovité a kamenité dno. Počet jiker je od několika tisíc do 20 000 kusů. Jejich vývoj trvá asi 8-10 dnů.

    Význam: je zákonem chráněný; vzácný výskyt zaznamenán v dolním toku Moravy a Dyje.

    ryby,původní druh
    drsek větší
  • Stacks Image 1759

    Střevlička východní (Pseudorasbora parva)

    Čeleď: Kaprovití (Cyprinidae)
    Původ: nepůvodní druh, k nám zavlečena asi v letech 1981 až 1982 s plůdkem býložravých ryb. Pochází z Dálného Východu.
    Doba hájení: není.
    Lovná délka: není.
    Zákonné omezení: není.

    Popis: má protáhlé tělo, malá svrchní ústa. Na těle jsou relativně velké šupiny. Tělo je nahnědlé až žlutozelené se stříbřitým leskem. Šupiny vytváří charakteristickou síťovitou strukturu. Základna řitní ploutve je poměrně krátká. Na bocích zvláště mladších jedinců je nápadný podélný tmavý pruh. Ploutve jsou světle žluté, hřbetní s tmavším proužkem. Mlíčáci jsou v době tření intenzivněji vybarveni (ztmavnou do fialová).

    Výskyt: pomalu tekoucí a stojaté vody, zejména rybníky, kde může její početnost dosahovat enormních hodnot.

    Potrava: zooplankton a fytoplankton, bentos, detrit.

    Růst: roste pomalu, dožívá se 3 let a dosahuje velikosti 8-10 cm.

    Rozmnožování: tře se v květnu až srpnu ve více dávkách na dno a předměty. Celkový počet jiker je 2 000-5 000 kusů. Mlíčák jikry hlídá. Vývoj trvá 3-5 dnů.

    Význam: velmi přizpůsobivý druh se sklonem k přemnožení. Je potravní rybou dravců, ale při přemnožení také nežádoucím potravním konkurentem ryb chovaných v rybnících.

    ryby,kaprovití,introdukované
    strevlicka vychodni
  • Stacks Image 1764

    Koljuška tříostná (Gasterosteus aculeatus)

    Čeleď: Koljuškovití (Gasterosteidae)
    Původ: na našem území byla pravděpodobně rozšířena akvaristy již před koncem první světové války.
    Doba hájení: není.
    Lovná délka: není.
    Zákonné omezení: není.

    Popis: má drobné, protáhlé tělo. Ústa jsou relativně velká, vysunovatelná. Velké je také oko. Před hřbetní ploutví jsou tři trny. Také první paprsky párových ploutví vytváří ostny. Na bocích je různě velký počet větších šupin vytvářejících pancéřování. Hřbet je šedomodrý až olivově zelený, boky a břicho stříbřité. Mlíčáci mají v době tření svatební šat (červené až oranžové břišní partie).

    Výskyt: v některých lokalitách v okolí větších měst (například kolem Prahy).

    Potrava: zooplankton, zoobentos, drobný náletový hmyz.

    Růst: dožívá se 2-3 (výjimečně 4) let, dorůstá velikosti 6 cm.

    Rozmnožování: výtěr probíhá v dubnu až červnu. Sameček staví výtěrové hnízdo z rostlinných zbytků. Hlídá snůšku jiker a plůdek až do rozplavání. Počet jiker je do 500 kusů. Inkubační doba je 8-12 dnů.

    Význam: u nás nemá hospodářský význam. Může být zajímavým objektem chovu v akváriu.

    ryby,introdukované
    koljuska triostna
  • Stacks Image 1900

    Hlavačka mramorovaná (Proterorhinus marmoratus)

    Čeleď: Hlaváčovití (Gobiidae)
    Původ: je původní v úmoří Černého, Azovského, Kaspického a Egejského moře. Obývá slané, brakické i sladké vody. K nám proniká z povodí Dunaje.
    Doba hájení: není.
    Lovná délka: není.
    Zákonné omezení: není.

    Popis: má protáhlé tělo, velkou hlavu s širokými ozubenými ústy. Čichový aparát má charakter čichových kanálků. Šupiny zasahují částečně na hlavu. Hřbetní ploutve jsou oddělené, řitní je dlouhá, ocasní vypouklá. Břišní ploutve jsou srostlé v přísavný disk. Plynový měchýř chybí. Tělo je žlutá až hnědošedé. Na celém těle, na hlavě i na ploutvích jsou kávově hnědé skvrny.

    Výskyt: žije při dně, mezi kameny, kořeny nebo v místech zarostlých vegetací. Vyskytuje se v Moravě a Dyji a některých jejích přítocích, též v Novomlýnských nádržích.

    Potrava: konzumuje drobné vodní organizmy (korýše, hmyz, měkkýše).

    Růst: dosahuje velikosti 5-7 cm a věku do 5 let.

    Rozmnožování: tře se v období od začátku jara do poloviny léta na rostliny, kořeny nebo spodní stranu kamenů ve dvou až třech dávkách. Celkový počet jiker je několik set kusů. Snůšku jiker hlídá samec. Vývoj trvá 4-5 dnů.

    Význam: pro svůj omezený výskyt nemá u nás hospodářský význam.

    ryby,introdukované
    hlavacka mramorovana
  • Stacks Image 1916

    Hlaváč černoústý (Neogobius melanostomus)

    Čeleď: Hlaváčovití (Gobiidae)
    Původ: nepůvodní druh. K nám se dostal nejsíš na trupech lodí nebo byly jeho jikry převezené například se štěrkem.
    Doba hájení: není.
    Minimální lovná délka: není.
    Zákonné omezení: není.

    Popis: zbarvení je proměnlivé, obvykle hnědavé nebo hnědošedé s různě velkými tmavšími skvrnami. Malá rybka jen vzácně přesahující délku 20 cm. ŠirokÁ hlava s rozměrnými ústy a vysoko postavenýma očima. Prsní ploutve připomínají vějíře. Ocasní ploutev je zřetelně zakulacená.

    ryby,introdukované
    hlavac cervenousty
  • Stacks Image 1928

    Jeseter ruský (Acipenser gueldenstaedti)

    Čeleď: Jeseterovití (Acipenseridae)
    Původ: je původní v povodí Dunaje. V minulosti se vyskytoval i v dolních úsecích řeky Moravy.
    Doba hájení: od 16. března do 15. června.
    Minimální lovná délka: není.
    Zákonné omezení: není.

    Popis: má krátký, tupý, široký rypec se 4 neobrvenými vousky. Tělo je černošedé až tmavozelené, v břišní části světlé. Dorůstá 1-1,5 m a 15-25 kg. Je uměle odchováván a vysazován do zahradních jezírek i pro účely sportovního rybolovu do uzavřených stojatých vod.

    ryby,jeseterovití,původní druh
    jeseter rusky
  • Stacks Image 1935

    Jeseter sibiřský (Acipenser baeri)

    Čeleď: Jeseterovití (Acipenseridae)
    Původ: pochází z východní části Ruska, u nás není původní.
    Doba hájení: od 16. března do 15. června.
    Minimální lovná délka: není.
    Zákonné omezení: není.

    Popis: tělo je jednotvárně, nekontrastně zbarveno. Rypec je protáhlý se 4 vousky. Běžně dosahuje velikosti 1 m a hmotnosti 10 kg, výjimečně až délky 3 m. Určivání našich jeseterů je obtížné vzhledem k jejich možnému vzájemnému křížení, kde se uplatňuje i největší z jeseterovitých ryb, vyza velká.

    ryby,jeseterovití,introdukované
    jeseter sibirsky
  • Stacks Image 1964

    Plotice lesklá (Rutilus pigus)

    Čeleď: Kaprovití (Cyprinidae)
    Původ: původní druh.
    Doba hájení: není.
    Lovná délka: není.
    Zákonné omezení: chráněný.

    Popis: velmi se podobá plotici obecné. Markantním rozdílem jsou celkové proporce těla – to je u plotice lesklé nižší a protáhlejší, hlava výrazně menší, ústa směrována více dolů a rypec je tupěji zakončen. Také hřbetní a řitní ploutev jsou proporčně menší. Zbarvení je živější a pestřejší s větším nádechem do modra, rozdíly jsou nejzřetelnější v období tření. Třecí vyrážka je u samců velmi výrazná. Duhovka oka je žlutá, zatím co u plotice obecné bývá zbarvena do červena. Oba druhy se liší i růstem a maximální dosahovanou velikostí. Plotice lesklá roste rychleji a dorůstá větších rozměrů.

    Význam: je zákonem chráněná.

    ryby,kaprovití,původní druh,chráněné
    plotice leskla
  • Stacks Image 1977

    Mihule potoční (Lampetra planeri)

    Čeleď: Mihulovití (Petromyzontidae)
    Původ: původní druh.
    Doba hájení: není.
    Minimální lovná délka: není.
    Zákonné omezení: chráněná.

    Popis: úhořovité tělo je zakončené kruhovitými ústy. Za hlavou se nachází 7 žaberních štěrbin. V zadní části těla je ploutevní lem.

    Výskyt: obývá především potoky a menší řeky. Má skrytý způsob života. Ukrývá se v bahnitých nánosech čistých vod.

    Potrava: larvy se živí detritem a organickými usazeninami v písčitých náplavech, které obývá. Během vývoje v dospělce zakrňuje trávicí trakt, a proto dospělec potravu nepřijímá.

    Růst: dosahuje velikosti až 20 centimetrů.

    Rozmnožování: na jaře samice klade až 2 000 jiker, z kterých se líhnou larvy, takzvané minohy. Minohy žijí 2 až 4 roky v bahnitých nánosech a poté se mění v dospělé jedince, kteří pronikají proti proudu do horních toků, kde se třou. Přitom nepřijímají potravu a po vytření zahynou.

    Význam: pro svůj omezený výskyt nemá u nás hospodářský význam.

    mihule,původní druh,chráněné
    mihule potocni
  • Stacks Image 1982

    Mihule ukrajinská (Eudontomyzon mariae)

    Čeleď: Mihulovití (Petromyzontidae)
    Původ: původní druh. Výskyt byl znám na území České republiky po více než 40 let pouze v povodí Moravy na severní Moravě.
    Doba hájení: není.
    Minimální lovná délka: není.
    Zákonné omezení: chráněná.

    Popis: tělo úhořovitého tvaru. Larvy jsou světlejší než u mihule potoční, často skvrnité, ploutevní lem je zbarvený tmavě. Dospělé mihule mají jak u hřbetních ploutví, tak po bocích barvu tmavou, skvrnitou. Břicho mají světlé, často výrazně lesklé, jakoby perleťové.

    Výskyt: v horských a podhorských potocích a řekách s písčitým, nebo jemným kamenitým dnem.

    Potrava: zatím, co larvy přijímají potravu, živí se rozsivkami, řasami a detritem, dospělí jedinci již potravu nepřijímají.

    Růst: žijící maximálně 8 let. Ve stádiu larvy žijí 4 až 5 let. Jsou velké až 23 cm, v dospělosti jsou pak o něco menší.

    Rozmnožování: tření probíhá na jaře v důlcích, co si sami mihule vytvoří prudkými pohyby. Po vytření dospělí jedinci poměrně rychle hynou. Larvy jsou slepé. Dospělí jedinci po tření hynou.

    Význam: pro svůj omezený výskyt nemá u nás hospodářský význam.

    mihule,původní druh,chráněné
    mihule ukrajinska
  • Stacks Image 2111

    Rak říční (Astacus astacus)

    Čeleď: Rakovití (Astacidae)
    Původ: původní druh.
    Zákonné omezení: kriticky ohrožený.

    Popis: hlavohrudní krunýř nese po stranách trny, které jsou pouze za týlním švem. Bývá jich poměrně malý počet (alespoň dva páry). Antenální šupina není na rozdíl od raka kamenáče vroubkovaná. Za očima jsou přítomny dva páry postorbitálních lišt (stejně jako u raka bahenního a raka signálního), přičemž zadní pár může být méně výrazný až nenápadný. Rostrum je středně dlouhé s poměrně dlouhou ostrou špičkou. Klepeta jsou široká a drsná na povrchu, u velkých samců velmi robustní, na povrchu stejně zbarvená jako tělo. Na vnitřní hraně pevného prstu bývají dva výrazné hrbolky, hrana je mezi nimi vykrojená, na rozdíl od raka bahenního. Spodní strana klepet je hladší než strana svrchní a je sytě červená až hnědočervená. Můžeme se však setkat i s jedinci modře zbarvenými, u kterých červená barva na spodní straně klepet ustupuje, kloub pevného a pohyblivého prstu klepet však zůstává červený. Čerstvě svlečení raci mohou mít krunýř zbarvený do modra. Postupem času mohou měnit barvu na červenohnědou až černou.

    Výskyt: je znám téměř z celé Evropy, kde se rozšířil zejména po poslední době ledové. Je nejrozšířenějším původním evropským druhem, jehož výskyt byl potvrzen ze 39 zemí. Obývá čisté tekoucí potoky a řeky s břehy lemovanými keřovou a stromovou vegetací s kořeny zasahující do koryta, které vytváří dostatečné množství přirozených úkrytů. Vysazován byl i na náhradní lokality do rybníků, zatopených lomů, pískoven a nádrží, kde často dobře přežívá a rozmnožuje se. V současnosti na našem území se vyskytuje téměř rovnoměrně a je naším nejhojnějším původním druhem raka. Po oslabení jeho populací vlivem epidemií račího moru na přelomu 19. a 20. století byl následně chován a uměle vysazován na řadě lokalit.

    Potrava: potrava všech raků žijicích na našem území je téměř stejná. Živí se rozmanitou stravou rostlinného i živočišného původu, mezi kterou patří např. měkkýši, vodní larvy hmyzu, žížaly, drobní korýši, pulci obojživelníků či ryby. Juvenilní jedinci, kteří se živí převážně vodními bezobratlými, dospělí raci využívají jako potravu zejména vegetaci a detrit, rozkládající se kousky organického materiálu s mikroorganismy.

    Růst: dorůstá zpravidla do 15 cm, ojediněle i více než 20 cm. Dožívá se 15 až 20 let.

    Rozmnožování: rozmnožuje se s poklesem teploty v podzimních měsících, obvykle v měsících říjnu až listopadu, kdy samci přetáčí samice na záda a ukládají mezi tři poslední páry hrudních nohou samic bílé trubičkovité spermatofory. Oplodněná samice klade vajíčka na spodní část zadečku, kde jsou přichycena k pleopodům, a opatruje je až do jara následujícího roku, kdy svůj vývoj ukončují. K líhnutí ráčků dochází obvykle od května do července v závislosti na zeměpisné šířce, nadmořské výšce a teplotních podmínkách v daném roce.

    Rozpoznávací znaky: klepeta i končetiny mají ze spodní strany červené zbarvení; hlavohruď.

    Predátoři: úhoř říční (Anguilla anguilla), okoun říční (Perca fluviatilis), norek americký (Mustela vison), vydra říční (Lutra lutra) a brodiví ptáci.

    Hospodářský význam: v některých evropských zemích jsou raci říční chováni pro konzumní účely, zejména např. ve Finsku, Švédsku, Norsku či pobaltských státech.

    raci,původní druh,chráněné
    rak ricni
  • Stacks Image 2062

    Rak kamenáč (Austropotamobius torrentium)

    Čeleď: Rakovití (Astacidae)
    Původ: původní druh.
    Zákonné omezení: kriticky ohrožený.

    Popis: hlavohrudní krunýř je na povrchu hladký, zcela bez trnů. Spodní (ventrální) okraj antenální šupiny s řadou trnů má pilovitý vzhled. Za očima je přítomen pouze jeden pár postorbitálních lišt (stejně jako u nepůvodního raka pruhovaného), které jsou nízké a plynule se ztrácejí kaudálním směrem. Rostrum je krátké, jeho špička si podobou blíží k tvaru rovnostranného trojúhelníku a je kratší a její báze poněkud širší než u raka říčního. Klepeta jsou poměrně mohutná, široká a drsná na povrchu, stejně zbarvená jako tělo, zatímco jejich spodní strana je světle žlutě, béžově, narůžověle či světle oranžově zbarvená (na rozdíl od sytě červeně zbarvených klepet raka říčního a raka signálního). Na jejich nepohyblivém prstu jsou dva nepříliš výrazné hrbolky, u nedospělých jedinců jen jeden.

    Výskyt: střední a jihovýchodní Evropa. Severní hranice rozšíření probíhá v Německu a České republice, jižní pak uzavírá oblast rozšíření jižní oblouk Alp a pobřeží Jaderského moře až ke Skadarskému jezeru na pomezí Černé Hory a Albánie. Širokým pásem pokračuje přes Balkánský poloostrov a zasahuje až do Řecka k Soluňskému zálivu. Byl také objeven i v evropské části Turecka. Východní hranici rozšíření tvoří západní Rumunsko a západní Bulharsko. Obývá zejména horní partie kamenitých, neregulovaných toků přírodního charakteru s častými meandry nebo střídajícími se rovnými a meandrujícími úseky, s velkým množstvím přirozených úkrytů. Výskyt ve stojatých vodách v rámci České republiky nebyl dosud publikován, přesto se jej podařilo najít v soustavě průtočných jezírek (z části vybetonovaných a zanesených vrstvou bahna) propojené bývalým mlýnským náhonem. Rak kamenáč byl zaznamenán i v rybníce na horním toku Úpořského potoka. Na našem území je považován za téměř vyhynulý druh, obývající převážně horní partie čistých kamenitých potoků. Jeho aktuální výskyt byl spolehlivě doložen na čtyřech lokalitách v rámci celé ČR. Nachází se ve středních a západních Čechách. Další izolované lokality jsou známy z území CHKO České středohoří, Podkrkonoší a Domažlicka. V západních Čechách druh obývá i jeden z hraničních toků s Německem, který oproti všem ostatním lokalitám výskytu u nás náleží do povodí Dunaje.

    Potrava: potrava všech raků žijicích na našem území je téměř stejná. Živí se rozmanitou stravou rostlinného i živočišného původu, mezi kterou patří např. měkkýši, vodní larvy hmyzu, žížaly, drobní korýši, pulci obojživelníků či ryby. Juvenilní jedinci, kteří se živí převážně vodními bezobratlými, dospělí raci využívají jako potravu zejména vegetaci a detrit, rozkládající se kousky organického materiálu s mikroorganismy.

    Růst: může dorůstat délky až 12 cm, ale častěji méně než 10 cm. Rak kamenáč se dožívá více než 10 let.

    Rozmnožování: plodnost se pohybuje od 40 do 100 ks vajíček ve snůšce v závislosti na velikosti samice. Jedinci pohlavně dospívají ve 2. až 4. roce života, při celkové délce 35 až 50 mm. Raci se páří na podzim (koncem října až začátkem listopadu), kdy samci nalepují samicím bílé trubičkovité spermatofory do blízkosti párovitých pohlavních otvorů na kyčlích 3. páru hrudních noh. Oplodněná samice umísťuje vajíčka (v průměru asi 3 mm, většinou červenohnědé barvy) na spodní část zadečku. Zde upevněná vajíčka jsou opatrována samicí až do jara následujícího roku, kdy ukončují svůj vývoj. Ráčci se líhnou v závislosti na teplotě, zeměpisné šířce a nadmořské výšce od května do poloviny července. Asi dva týdny po vylíhnutí, do prvního svlékání, se přidržují brv na břišních nožkách pod ohnutým zadečkem samice. Tam se ještě ukrývají i pár dní po svlékání, dokud postupně nepřejdou na samostatný způsob života. Zpočátku malí ráčci svlékají krunýř několikrát do roka, postupně se počet svlékání snižuje a je závislý převážně na stáří, teplotě vody a úživnosti prostředí.

    Rozpoznávací znaky: klepeta i končetiny mají ze spodní strany světlé zbarvení bíle, žlutavé nebo jen mírně narůžovělé; hlavohruď.

    Predátoři: pstruzi, siven americký (Salvelinus fontinalis), havranovití, volavky, vydry, lišky a z velké části introdukovaný norek americký (Mustela vison), případně mýval severní (Procyon lotor).

    Hospodářský význam: rak kamenáč je nejmenší a nejpomaleji rostoucí ze všech původních evropských druhů a až na výjimky nebyl využíván na rozdíl od raka říčního pro konzumní účely.

    raci,původní druh,chráněné
    rak kamenac
  • Stacks Image 2071

    Rak pruhovaný (Faxonius [Orconectes] limosus)

    Čeleď: Cambaridae
    Původ: je rozšířen ve východní části Severní Ameriky. Do Evropy byli raci pruhovaní poprvé převezeni roku 1890 jako náhrada za původní druhy hynoucí v důsledku račího moru.
    Zákonné omezení: není.

    Popis: karapax je na povrchu poměrně hladký, nicméně po stranách hlavohrudi s nápadnými ostrými trny v oblasti týlního švu. Za očima je přítomen pouze jeden pár výrazně vystouplých a z obou stran ostře ohraničených postorbitálních lišt. Na svrchní straně zadečkových článků jsou nápadné cihlově až hnědočerveně zbarvené příčné pruhy, které se v některých případech mohou rozpadat spíše do jednotlivých skvrn. Rostrum je poměrně dlouhé a ostře špičaté. Klepeta jsou poměrně drobná s oranžovými špičkami lemovanými tmavým proužkem. Na spodní straně jsou světle zbarvená. Na končetině nesoucí klepeto jsou na dvou článcích na vnitřní straně výrazné trny.

    Výskyt: na našem území byl poprvé odchycen u Ústí nad Labem v roce 1988. Můžeme se s ním setkat v drobných vodotečích ivelkých řekách, ve kterých se drží spíše při ústí a neproniká daleko proti proudu. Vyskytuje se i v mnoha stojatých vodách, rybnících, zatopených lomech, pískovnách a dalších nádržích. Je přizpůsoben životu v tekoucích i stojatých vodách. Řeky, ve kterých se nachází, bývají regulované, nemeandrující s pomalu tekoucí vodou. Břehy jsou často zpevněné volně loženými kameny nebo kamenným záhozem. Mezery mezi kameny tvoří prostory, které jsou využívány jako úkryty. Rovněž se mu daří na lokalitách s bahnitým nebo jílovitým dnem. relativně dobře odolává znečištění vody i změnám prostředí, zejména zvýšené teplotě a snížené koncentraci kyslíku. Nevadí mu zákal vody a bahnitý substrát. Přežívá i v brakické vodě a zvládne i vyschnutí biotopu až na několik týdnů.

    Potrava: potrava všech raků žijicích na našem území je téměř stejná. Živí se rozmanitou stravou rostlinného i živočišného původu, mezi kterou patří např. měkkýši, vodní larvy hmyzu, žížaly, drobní korýši, pulci obojživelníků či ryby. Juvenilní jedinci, kteří se živí převážně vodními bezobratlými, dospělí raci využívají jako potravu zejména vegetaci a detrit, rozkládající se kousky organického materiálu s mikroorganismy.

    Růst: dorůstá nejvýše 12 cm, většina jedinců je však výrazně menších. V Severní Americe se dožívají až 4 let, v Evropě i více.

    Rozmnožování: na bázi 3. páru pereopodů samce je výrazný hákovitý výrůstek k přidržení samice při kopulaci. Na břišní straně samice mezi posledními dvěma páry kráčivých nohou je nepárový otvor do tzv. semenné schránky (annulus ventralis), která bývá u pohlavně dospělých jedinců zrohovatělá a kam samec při páření ukládá sperma. Rozmnožují se na podzim a na jaře a za příznivých teplot vody (alespoň 7 °C) i v zimě. Samičky nosí vajíčka většinou od března do května, někdy i kratší dobu, což představuje jednu z mnoha konkurenčních výhod. Naše původní druhy raků nosí vajíčka pod zadečkem celou zimu, čímž dochází k mnohem větším ztrátám. Rovněž u amerických populací byly zaznamenány samice až s 600 vajíčky ve snůšce, u evropských populací mívají přes 400 ks. V květnu až červnu se líhnou ráčata a dosahují pohlavní zralosti již následujícím rokem. Mimo jiné i svou mimořádně vysokou rozmnožovací schopností se druh úspěšně rozšířil v evropských zemích.

    Rozpoznávací znaky: klepeta i končetiny mají ze spodní strany šedobílou barvu; hlavohruď.

    Predátoři: úhoř říční (Anguilla anguilla) a okoun říční (Perca fluviatilis), vydra říční (Lutra lutra), norek americký (Mustela vison) a volavky.

    Hospodářský význam: vzhledem k malému vzrůstu nemají významnější gastronomické využití. Stejně jako rak signální je i rak pruhovaný přenašečem onemocnění račí mor, které je pro naše druhy smrtelné, a pokud se nakažení raci pruhovaní dostanou do kontaktu s populacemi evropských druhů, dochází k přenosu choroby a masovým úhynům původních raků.

    raci,introdukované
    rak pruhovany
  • Stacks Image 2080

    Rak signální (Pacifastacus leniusculus)

    Čeleď: Rakovití (Astacidae)
    Původ: pochází z chladnějších oblastí na severozápadě USA a jihozápadě Kanady.
    Zákonné omezení: není.

    Popis: hlavohrudní krunýř je stejně jako klepeta na povrchu hladký, bez trnů. Za očima jsou přítomny dva páry postorbitálních lišt (stejně jako u raka říčního a raka bahenního). Zadní pár lišt u raka signálního však může být často poměrně nevýrazný. Rostrum je poměrně dlouhé a ostře špičaté. Klepeta jsou mohutná a široká, s hladkým povrchem na spodní i vrchní straně. U spojení pevného a pohyblivého prstu klepete bývá na svrchní straně nápadná výrazně bílá či namodralá (až tyrkysová) skvrna - tzv. „signální skvrna“ (odtud i druhový název). U některých jedinců je signální skvrna jen velmi slabě vyvinuta. Byly popsání také jedinci s velmi nápadnými skvrnami na klepetech, která připomínala svým zbarvením oči většího zvířete. Zřejmě se jedná o příklad mimikry, čím dále jsou klepeta od sebe, tím se zvíře jeví větší. Spodní strana klepet je intenzivně červeně zbarvená.

    Výskyt: obývá biotopy malých potoků i velkých řek a jezera pobřežního až podhorského pásma. Přežívá rovněž v brakických vodách. Na naše území byli jedinci raka signálního poprvé introdukováni ze Švédska v roce 1980. V konkrétních místech vysazení raků se zdroje různí, je uváděno okolí Hradce Králové, rybník Spustík u Velkého Meziříčí, rybník u obce Čáslavice na Třebíčsku, rybník Skříňka u Velké Bíteše a odstavené rameno řeky Jihlavy u Ivančic. Osidluje obdobné biotopy jako původní evropské druhy, zejména jako rak říční, v našich podmínkách jej známe především z potoků a rybníků. Je velmi aktivní a migruje stejně dobře jak po proudu, tak i proti proudu toku. Je schopen pohybovat se i po souši za účelem překonání překážek v toku. V porovnání s většinou původních evropských druhů je rak signální více tolerantní k nepříznivým podmínkám prostředí. Na některých lokalitách se může vyskytovat společně s původními druhy evropských raků, ale většinou je svou větší schopností konkurence vytlačí.

    Potrava: potrava všech raků žijicích na našem území je téměř stejná. Živí se rozmanitou stravou rostlinného i živočišného původu, mezi kterou patří např. měkkýši, vodní larvy hmyzu, žížaly, drobní korýši, pulci obojživelníků či ryby. Juvenilní jedinci, kteří se živí převážně vodními bezobratlými, dospělí raci využívají jako potravu zejména vegetaci a detrit, rozkládající se kousky organického materiálu s mikroorganismy.

    Růst: samci dorůstají 16 cm, zatímco samice 12 cm. Výjimečně se vyskytují i větší jedinci. Odhaduje se, že se rak signální může dožívat až přes 20 let.

    Rozmnožování: pohlavně dospívají ve věku 2 až 3 let při celkové délce 6 - 9 cm, nicméně jsou známy případy dospělosti ve stáří jednoho roku. V průběhu října většinou dochází k rozmnožování a kladení vajíček, z nichž se malí ráčci líhnou obvykle od konce března do konce července podle zeměpisné šířky a teploty. Plodnost se pohybuje většinou v počtech 200 - 400 vajíček ve snůšce, ale byly zaznamenány samice i s více než 500 vajíčky. Z vajíček vykulení ráčci se zdržují u samiček po tři stadia a posléze se postupně osamostatňují. Juvenilní stadia se svlékají až 11x během prvního roku, ve 3 letech už pouze 2x za rok a ve věku od 4 let již jen jednou ročně.

    Rozpoznávací znaky: klepeta jsou ze spodní strany výrazně červená; hlavohruď. Juvenilní či adultní jedince lze snadno zaměnit s rakem říčním, nicméně bezpečně jej poznáme podle naprosto hladkého povrchu klepet a karapaxu.

    Predátoři: kromě ryb i např. vydry, norek americký (Mustela vison) a mýval severní (Procyon lotor), volavky a ledňáčci.

    Hospodářský význam: stejně jako rak pruhovaný je tento agresivní druh přenašečem onemocnění zvaného račí mor, které je pro naše druhy smrtelné, a pokud se nakažení raci signální dostanou do kontaktu s populacemi evropských druhů, dochází k přenosu choroby a masovým úhynům původních druhů.

    raci,introdukované
    rak signalni
  • Stacks Image 2089

    Rak mramorovaný (Procambarus fallax f. virginalis)

    Čeleď: Cambaridae
    Původ: původem ze Severní Ameriky. Do našich vod se dostal pravděpodobně z akvarijních chovů.
    Zákonné omezení: není.

    Popis: krunýř je hladký, barvy hnědé až olivově zelené, typické je nepravidelné mramorování (hnědé až hnědočervené skvrny). Po délce těla se přes hlavohruď a zadeček táhne na každém boku jeden nepravidelný černý pruh. Klepeta jsou relativně malá, přibližně poloviny délky hlavohrudi. Jejich spodní strana může nabývat různých barev od oranžové, přes béžovou až po šedomodrou.

    Výskyt: je schopen žít ve stojatých i tekoucích vodách, úspěšné přežívání a vytváření stabilních populací bylo doposud popsáno z vod stojatých. Nejčastějšími místy nálezu bývají příměstské a snadno dostupné oblasti, kde více dochází kvypouštění raků do volné přírody. Raci jsou schopni přecházet mezi vodními plochami a snadno unikají ze zahradních jezírek!

    Růst: dorůstá 8 - 12 cm a dožívá 3 - 4 let.

    Rozmnožování: pohlavně dozrává již ve věku kolem 5 měsíců a ve velikosti 3,5 - 4 cm. Je prvním a jediným desetinohým korýšem, u něhož byla zaznamenána tzv. apomiktická partenogeneze, tzn. že z neoplozených vajíček se líhnou samice geneticky shodné s matkou – samci se u této formy vůbec nevyskytují. Ve své domovině žije pohlavně se rozmnožující druh P. fallax, forma virginalis se pravděpodobně vyselektovala až v akvaristických chovech.

    Hospodářský význam: je velice adaptabilní a tolerantní k parametrům prostředí, je málo vnitrodruhově agresivní, rychle se množí a k založení životaschopné populace stačí jediná samice. Díky rychlému a snadnému rozmnožování (stačí jen jeden jedinec), malé vnitrodruhové agresivitě a nenáročnému způsobu života je hojně využívaný v akvaristice.

    raci,introdukované
    rak mramorovany
  • Stacks Image 2098

    Rak bahenní (Astacus leptodactylus)

    Čeleď: Rakovití (Astacidae)
    Původ: možný původní druh.
    Zákonné omezení: ohrožený.

    Popis: hlavohrudní krunýř je zejména po stranách silně trnitý, trny jsou před týlním švem i za ním, podobně jako u raka pruhovaného. Antenální šupina není vroubkovaná. Za očima jsou přítomny dva páry postorbitálních lišt (stejně jako u raka říčního a raka signálního). Rostrum je velmi dlouhé s úzkou, silně protaženou špičkou. Klepeta jsou protáhlá a úzká. S tímto znakem se však setkáme zejména v případě mohutných samců, neboť drobnější samci a samice mívají někdy klepeta protažena jen nevýrazně. Vnitřní hrany obou prstů klepet jsou, na rozdíl od raka říčního, až na výjimky rovné, nevykrojené a bez výraznějších hrbolků. Je-li klepeto zavřené, hrany obou prstů k sobě přiléhají po celé délce. Spodní strana klepet je obvykle světle žlutě nebo béžově zbarvená, což může zanikat např. pod nárostem epibiontních organismů. V některých populacích však u řady jedinců přechází světlé zbarvení směrem ke špičkám do červena. Zbarvení těla je velmi variabilní a může nabývat odstínů od zelené a šedé přes modrou až po tmavě hnědou či téměř černou.

    Výskyt: je znám ze sladkých i brakických vod. Původem pontokaspický druh, jímž obývané území leží ve východní Evropě a západní Asii s centrem v oblasti kolem Kaspického a Černého moře, se rozšířil téměř do celé Evropy, s výjimkou např. Pyrenejského poloostrova, Norska a Švédska. Obývá mělká i hluboká jezera (i 50 m), řeky a potoky s nejrůznějším substrátem v korytě. Vzhledem ke zvýšené denní aktivitě oproti např. raku říčnímu nepředstavují úkryty pro raka bahenního tak důležitý parametr lokality. Rak bahenní nevytváří na rozdíl od raka říčního v rybnících úkryty v hrázích, ale žije spíše při povrchu bahna a v litorální vegetaci. Na našem území se v současnosti vyskytuje ostrůvkovitě na omezeném počtu lokalit zahrnujících zejména zatopené lomy, rybníky, méně pak tekoucí vody. Početné populace druhu však byly prokázány rovněž v důlních odkalištích a jim podobných biotopech v Ostravsko-karvinském černouhelném revíru. Rak bahenní je ze všech původních evropských druhů nejméně náročným na nízký obsah kyslíku, zakalení vody a změny teploty (4 - 32 °C) i salinity, vykazuje denní aktivitu a je aktivní i v zimě. Rak bahenní byl u nás vysazován jako náhrada za vyhynulé populace raků říčních. Některé prameny jej považují za nepůvodní druh. Jiné zase přichází s úvahou nad původem raka bahenního na našem území a domněnkou o jeho možném přirozeném výskytu v jihovýchodní části České republiky. Původní výskyt byl potvrzen v okolních státech na Slovensku, a zřejmě i ve východní části Rakouska. Naproti tomu však výskyt raka bahenního v oblasti jižní Moravy není recentně potvrzen.

    Potrava: potrava všech raků žijicích na našem území je téměř stejná. Živí se rozmanitou stravou rostlinného i živočišného původu, mezi kterou patří např. měkkýši, vodní larvy hmyzu, žížaly, drobní korýši, pulci obojživelníků či ryby. Juvenilní jedinci, kteří se živí převážně vodními bezobratlými, dospělí raci využívají jako potravu zejména vegetaci a detrit, rozkládající se kousky organického materiálu s mikroorganismy.

    Růst: dorůstá obvykle 15 cm, některé prameny uvádějí maximální délku těla 20 cm. Délka života není přesně známa, nicméně se soudí, že se může dožívat více než pěti let.

    Rozmnožování: jedinci pohlavně dospívají ve věku 2 až 3 let. Některé prameny dokonce uvádí, že se již u samiček 16, nejvýše 17 měsíců starých objevila vajíčka. Velikost dospělých jedinců se může lišit mezi lokalitami, od 7,5 do 8,5 cm celkové délky. Počet vajíček souvisí s velikostí samice. Obvyklý počet vajíček v jedné snůšce je 200 - 400, nicméně byly nalezeny i samičky se 700 - 800 vajíčky. K rozmnožování dochází od podzimu do jara v závislosti na lokalizaci, např. v Turecku během října a listopadu, ve Švýcarsku a Bělorusku v listopadu až prosinci (dokonce i déle) a na Ukrajině jsou kromě populací rozmnožujících se na podzim známy i případy populací rozmnožujících se v průběhu února a března. Samičky v jižních oblastech nosí vajíčka 5 až 6 měsíců oproti 6 až 8 měsícům u populací na severu. Většinou však u evropských populací dochází ke kladení vajíček v průběhu zimy a k líhnutí ráčat v období na konci května. V některých oblastech může trvat až do konce června, výjimečně července.

    Rozpoznávací znaky: klepeta i končetiny mají ze spodní strany světlé žlutavé zbarvení; hlavohruď.

    Predátoři: mezi hlavními rybími predátory jsou uváděny štika obecná (Esox lucius), sumec velký (Silurus glanis), úhoř říční (Anguilla anguilla) a okoun říční (Perca fluviatilis). Ze savců pak vydra říční (Lutra lutra) a norek americký (Mustela vison).

    Hospodářský význam: jako součást jídelníčku je velmi oblíbený na jihu evropské části Ruska, dále na Ukrajině a hojně je loven např. i v oblasti Kaspického moře. Jako poměrně masivní druh raka je také často a snadno chován, neboť se lehce přizpůsobuje rozdílným podmínkám prostředí.

    raci,původní druh,chráněné
    rak bahenni

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.